Hlavní stránka     Vzdělání, MBA     Extra příjmy     Soudy, exekuce     Alternativní politika     Prezidentské volby    Hodnocení     Další nabidka    Blog, atd.

 

www.justicnimafie.info

 

 

Justični mafie či elita?

   

Co na právní fakultě neučí

    

home
SHRNUTÍ-ODHALENÍ
mocná justiční mafie
Kajínek,Liška,Jandík
strašná kauza Toman
lži, lži, lži
kauza Opencard
kauza Schotta
policejní mafie, BIS
exekuce, lidská práva
jak to napravit
pomoc odjinud
pište,pomoc,události

 

 

Kauza Schötta - 2 žaloby na soudce

Původní žaloba byla na plzeňské soudce

  • Mgr. Ivana Žánová

  • Mgr. Hana Jarošová

  • JUDr. Jaroslava Pihlíková

  • JUDr. Jarmila Růžková

  • JUDr. Taťana Pánková

a vedoucí soudů

  • Mgr. Jiří Levý

  • JUDr. Karel Svoboda

  • JUDr. Eva Vydrová

Nová žaloba je na

  • JUDr. Zdeněk Jaroš, bývalý předseda Krajského soudu v Plzni

  • Mgr. David Protiva, předseda Okresního soudu Plzeň – město

  • Mgr. Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni

  • JUDr. Ivana Zlatohlávková, soudkyně Nejvyššího soudu

  • JUDr. Blanka Moudrá, soudkyně Nejvyššího soudu

  • JUDr. Václav Duda, soudce Nejvyššího soudu                 

  • Mgr. Jiří Buček, soudce Okresního soudu Plzeň – město

  • JUDr. Alena Polednová, soudkyně Krajského soudu v Plzni

  • JUDr. Jana Šalamounová, soudkyně Krajského soudu v Plzni

  • Mgr. Martin Šebek, soudce Krajského soudu v Plzni

Zvýrazněným písmem jsou uvedeni soudci, kteří vystupují také v kauze Toman, v níž jsou na ně podobné stížnosti, žádosti o kární řízení či na ně byly podány žaloby.

 

 

Nová žaloba na soudce

  1

                                                                                                      Plzeň 2014-08-28

 

 

Schotta Miroslav                                                             Okresní soud Plzeň – město

Malesická náves 22                                                         Nádražní 7

322 00 Plzeň                                                                    306 23 Plzeň

 

 

 

Žalobce:       Miroslav Schötta, nar. 3. 8. 1952, Malesická náves 22, Malesice, Plzeň –9.

 

 

 

Žalovaní:    JUDr. Zdeněk Jaroš, bývalý předseda Krajského soudu v Plzni

 

                     JUDr. Ivana Zlatohlávková, soudkyně Nejvyššího soudu

 

                     JUDr. Blanka Moudrá, soudkyně Nejvyššího soudu

 

                     JUDr. Václav Duda, soudce Nejvyššího soudu                 

 

                     Mgr. Jiří Buček, soudce Okresního soudu Plzeň – město

          

                     Mgr. David Protiva, předseda Okresního soudu Plzeň – město

 

                     JUDr. Alena Polednová, soudkyně Krajského soudu v Plzni

 

                     JUDr. Jana Šalamounová, soudkyně Krajského soudu v Plzni

 

                     Mgr. Martin Šebek, soudce Krajského soudu v Plzni

 

                     Mgr. Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni

 

                                              

Žaloba:    -    nerespektování a porušování Ústavy ČR čl. 3, čl. 90, čl. 95

 

-          porušování Listiny základních práv a svobod čl. 11, odst. 3, čl. 38, odst. 2,

čl. 37, odst. 2, čl. 36, odst. 3, čl. 36, odst. 1.

 

-          porušování zákona č. 6/2002 Sb. – povinnosti soudců

 

-          podvod – trestní zákon § 209

 

-          zneužití pravomoci úřední osoby – trestní zákon § 329

 

-          nadržování – trestní zákon § 366

 

-          zločinné spolčení při výkonu práva ve funkci soudce – trestní zákon § 129

 

Odůvodnění

 

Dne 21. 3. 2012 jsem podal žalobu na osm plzeňských soudců. Žalováni byli soudci Mgr. Ivana Žánová, Mgr. Hana Jarošová, JUDr. Jaroslava Pihlíková, JUDr. Jarmila Růžková, JUDr. Taťana Pánková, Mgr. Jiří Levý, JUDr. Karel Svoboda, JUDr. Eva Vydrová.

Žalováni byli pro neplnění povinností soudců, nerespektování Ústavy ČR a trestná jednání.

Žalovaní soudci se i přes výzvu soudu odmítli k žalobě vyjádřit. Žaloba nebyla do současnosti projednána, a je tak umožněno žalovaným soudcům v trestném jednání pokračovat.

 

Tato žaloba přímo navazuje na již podanou žalobu na soudce.

Porušování Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod se týká:

 

·         Čl. 90 Ústavy ČR. Soudci neposkytují ochranu právu, ale poskytují ochranu trestné činnosti, a zajišťují pachatelům trestného jednání neoprávněný prospěch.

·         Čl. 95 Ústavy ČR. Soudci se neřídí zákonem, ale zákony vědomě porušují.

·         Čl. 3 Ústavy ČR – Listina základních práv a svobod:

  • Čl. 11, odst. 3 – nerespektují vlastnické právo
  • Čl. 36. odst. 1 – nerespektují právo na spravedlivý soudní proces
  • Čl. 36, odst. 2 – soudci nevědí, co znamená právo na soudní ochranu, odmítají přezkoumat rozhodnutí, týkající se základních práv a svobod
  • Čl. 36, odst. 3 – odmítají projednat náhradu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím soudu
  • Čl. 37, odst. 2 – opakovaně nerespektují právo na právní pomoc v řízení před soudy
  • Čl. 38, odst. 2 – hrubě porušují právo na soudní jednání bez zbytečných průtahů.

 

Na uvedené protiústavní jednání nereagují správy soudu všech stupňů, ani Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dne 21. 1. 2014 je na porušování zákonů soudci české justice upozorněn Výbor pro bezpečnost Parlamentu ČR se žádostí o umožnění předložení důkazů, prokazujících závažná porušování zákonů soudci české justice. Do současnosti nebyla žádost projednána.

 

 

Na žalované soudce bylo postupně podáváno trestní oznámení na Policii ČR.

 

Na žalovaného soudce JUDr. Zdeňka Jaroše jsem dne 2. 7. 2012 podal na PČR Krajské ředitelství PK oznámení o porušování zákonů.

Porušování se týkalo zákona č.6/2002 Sb. – povinnosti soudců § 62, § 79, § 80,  § 126, § 128, trestního zákona § 166 – nadržování a § 158 – zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Ve zdůvodnění je uvedeno porušování zákonů ze strany soudců plzeňských soudů, kteří již můj případ projednávali. V závěru podání dávám námitku podjatosti, aby toto podání projednávala policie spadající pod Krajské ředitelství PČR PK v Plzni a žádám o určení vyšetřovacího policejního orgánu pro projednání podání a předložení příslušných důkazů.

 

Dne 10. 7. 2012 je ředitelstvím plzeňské policie sděleno, že trestní oznámení je postoupeno na protikorupční policii.

Dne 24. 7. 2012 odpovídá za protikorupční policii pplk. Ing. Karel Vacík a sděluje, že trestní oznámení je uloženo „AA“, neboť nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující, že byl spáchán trestný čin.

Protikorupční policie bez řádného šetření a v rozporu s trestním řádem trestní oznámení odložila. Jednající policejní důstojník byl mnou v minulosti osobně seznámen s případem. Byly mu předloženy příslušné důkazy, které nezpochybnil. Pokud prohlásil ve svém vyrozumění, že nenalezl porušení zákonů, vědomě nemluví pravdu a vytváří ochranu prokazatelné trestné činnosti související s mým případem. Plzeňská policie, včetně protikorupční, zajistila ochranu závažné trestné činnosti soudcům plzeňských soudů.

 

JUDr. Zdeněk Jaroš opakovaně porušil hrubě svoje povinnosti předsedy správy soudu a další  právní normy uvedené v žalobě a zajistil ochranu jednajícím soudcům, kteří se dopustili protiústavního a trestného jednání uvedené v žalobě podané dne 21. 3. 2012.

 

 

Dne 11. 2. 2014 jsem podal na PČR Krajského ředitelství PK trestní oznámení a důrazné upozornění na porušování zákonů, trestnou činnost a uvedl jmenovitě devět soudců.

Policie opět trestní oznámení v rozporu s trestním řádem bez řádného šetření založila, což je důvodem podání této žaloby na devět soudců.

 

Žalovaní  JUDr. Ivana Zlatohlávková, JUDr. Blanka Moudrá, JUDr. Václav Duda projednávali opakovaně moje dovolání. První dovolání bylo podáno dne 19. 4. 2004 v zastoupení advokátem JUDr. Petrem Knoblochem. V tomto dovolání nejsou uvedeny všechny důležité skutečnosti a advokát také nezaslal k Nejvyššímu soudu znalecký soudně-lékařský stomatologický posudek MUDr. Houby prokazující, že žalovanému byla přiznána náhradu za škodu, která se mu nestala.

Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 24. 1. 2007 (časová prodleva byla zdůvodněna dovolenou příslušné soudkyně) rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení do Plzně. I když je zdůvodnění rozsudku obsáhlé, důležité údaje zde nejsou uvedeny:

 

- Soud nereagoval na skutečnost, že částka 23 116.- Kč přiznaná žalovanému, nebyla žalována a nebyla předmětem soudního jednání. Jednalo se o přiznání neoprávněného prospěchu.

-  Soudci NS, stejně jako soudci soudu I. a II. stupně, zapřeli existenci soudně-lékařského posudku MUDr. Mandyse uloženého v soudním spise, který prokazuje křivou výpověď žalovaného ohledně zranění a škody, kterou si sám zavinil a zapříčinil. Za mimořádně závažné považuji skutečnost, že soudci NS tak učinili, ačkoliv o znaleckém posudku  prokazatelně věděli, a že posudek četli!

- Soud nepravdivě uvádí (uvádí mne v omyl), že v řízení bylo prokázáno, že žalobce způsobil žalovanému údery do obličeje poškození můstků v dutině ústní (žalovaný prokazatelně neměl žádná zranění v oblasti úst; za důkaz považuje soud křivou výpověď žalovaného a jeho ošetřujícího stomatologa).

-  Soud označil za oprávněné přiznat žalovanému částku 21 766.-Kč, aniž byl vypracován tomu odpovídající znalecký posudek.

- Soud považuje zfalšování výsledku posudku o bolestném za důvodný nárok  žalovaného na náhradu bolestného 45 bodů v částce 1 350.- Kč.  Žádné bolestné ani zranění však v této souvislosti neexistuje.

- Soud mne uvedl v omyl, když žalovanému přiznal náhradu za způsobenou škodu. Soud měl i bez návrhu (z úřední povinnosti) přihlédnout ke spoluzavinění poškozeného. Neuplatnil ustanovení Občanského zákoníku § 441.

 

Na druhý rozsudek Krajského soudu v Plzni bylo po určitých komplikacích podáno dovolání prostřednictvím advokátní kanceláře Veverka – Marvanová dne 9. 6. 2008.

Pro nedostatek času bylo dovolání směrováno pouze na škodu související s opravou zubních náhrad. V dovolání je uvedeno:

·         Nesprávné rozhodnutí soudu ve věci spatřuje žalobce v tom, že soud rozhodoval o povinnosti žalobce, která nebyla předmětem řízení.

·         Soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému částku 23 116,-Kč, která nebyla předmětem řízení.

·         Veškeré kroky učiněné na soudním jednání, týkající se zkoumání oprávněnosti nároku žalovaného na náhradu škody a náhradu škody na zdraví, byly projednávány bez právního důvodu.

·         Soud nebyl schopen od podání žaloby v roce 1998 rozhodnout o nároku žalobce, ačkoliv skutkový stav byl soudu znám již po třetím stání a proběhlo 20 soudních jednání.

·         V případě povinnosti uhradit žalovanému náhradu na zdraví měl soud za povinnost vyžádat si zpracování znaleckého posudku.

·         Vada řízení měla za následek i nesprávné právní posouzení. Soud, ačkoliv je jeho povinností přihlížet ke spoluzavinění poškozeného z úřední povinnosti, a to i bez návrhu, tohoto při přiznání nároku na náhradu škody na zdraví nedbal. Neuplatnil ustanovení Občanského zákoníku, § 441.

·         Tímto jednáním ze strany soudu došlo u žalobce ke zcela zřejmému porušení práva na spravedlivý soudní proces.

Přílohou dovolání je znalecký posudek MUDr. Houby ze dne 13. 4. 2004, doplněný dne

22. 4. 2004.

                                                               

Nejvyšší soud podruhé č.j. 33 Cdo 4338/2008-539:

 

Druhé dovolání projednává stejný senát Nejvyššího soudu ve složení předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy.

Dne 8. 6. 2009 je vydáno usnesenídovolání se odmítá.

Podvod č. 1

Soud svým rozhodnutím umožnil, aby žalovaný získal pravomocně neoprávněný prospěch, který nebyl žalován a nebyl předmětem soudního jednání.

Podvod č. 2

Soudci zamlčeli důležitou právní normu uvedenou v Občanském zákoníku § 580.

Započítávat se mohou pouze pohledávky, které jsou stejného druhu. V tomto případě se proti odcizeným penězům započítávala neexistující vymyšlená škoda a škoda na zdraví.

Podvod č. 3

Soudci zamlčeli rozhodující právní normu uvedenou v Občanském zákoníku § 581.

Zápočet není možný proti pohledávce na náhradu škody na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku téhož druhu.

Podvod č. 4

Soudci vědomě a opakovaně zapřeli existenci soudně-lékařského posudku MUDr. Mandyse, uložený v soudním spise, prokazující křivou výpověď žalovaného k udávaným zraněním a škodě, kterou sám zavinil a zapříčinil protiprávním jednáním.

Podvod č. 5

Soudci mne uvedli v omyl, když označili zfalšování výsledků o bolestném z posudku  MUDr. Juhy soudy I. a II. stupně za řádně prokázané. Žádné zranění a bolestné za 45 bodů se žalovanému nestala a v posudku nejsou uvedena.

Podvod č. 6

Soudci při projednávání druhého dovolání zamlčeli – zapřeli rozhodující důkaz mající zásadní význam pro posouzení případu. Neuvedli soudně – lékařský posudek MUDr. Houby, který je přílohou dovolání a prokazuje, že jsem žalovanému poškození zubních náhrad nezpůsobil. Jedná se o nejzávažnější dodatečný důkaz!!!

 

 

Shrnutí:

 

Z postupu soudů je patrné, že se soudci soudů třech stupňů domlouvají, jak budou postupovat, a co napíší do svých rozhodnutí. Soudci soudů vyšších stupňů při výkonu svých funkcí kryjí a podporují nesprávná, nezákonná, protiústavní a trestná jednání ze strany soudců soudů nižších stupňů při výkonu svých funkcí soudce.                                                                                      

 

Soudci  Nejvyššího soudu jednali prokazatelně a vědomě nespravedlivě, nikoliv na základě důkazů zjištěných v souladu se zákonem.

 

Soudci Nejvyššího soudu se dopustili několikanásobného podvodu.

 

Soudci Nejvyššího soudu se dopustili trestného činu nadržování, když jednali vědomě v prospěch žalovaného, prokazatelného lháře, podvodníka a zloděje.

 

Soudci Nejvyššího soudu se dopustili trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Zajistili žalovanému neoprávněný prospěch. Mají velký podíl na mojí škodě v řádech mil. korun. Vytvořili ochranu a podporu nezákonnému a protiústavnímu postupu při jednání  soudu I. a II. stupně.

 

Soudci Nejvyššího soudu, senátu ve složení předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy, vědomě nerespektovali a porušovali platné české zákony při výkonu své funkce soudce. Svým jednáním porušili Ústavu ČR čl. 90, čl 95, čl. 3 – hrubě porušili právo na spravedlivý soudní proces.

 

Na porušování zákonů soudci byly postupně upozorněny správy soudů všech stupňů.

                 

Součástí žaloby, podané dne 21. 3. 2012, je námitka podjatosti, aby žalobu projednávaly plzeňské soudy. Je podána žádost o zajištění právní pomoci pro doplnění žaloby a jednání se soudem. Námitka podjatosti uznána nebyla a žalobu projednávají plzeňské soudy.

 

 

Žalovaný soudce Mgr. Jiří Buček odpovídá dne 11. 4. 2012 na  žalobu podanou na osm plzeňských soudců pod spisovou značkou 13 C 24/2012 a vyzývá žalované soudce, aby se ve lhůtě sedmi dnů k podané žalobě vyjádřili.

Žalovaní soudci i přes výzvu soudu se odmítli k žalobě vyjádřit.

 

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2012, s.z. Nco 161/2012- 63 rozhodl, že není nutné a vhodné, aby žalobu na osm plzeňských soudců projednával jiný soud než Krajský soud v Plzni.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 12. 2012 rozhodl, že žalobu pod s.z. 13 C 24/2012, vedenou u Okresního soudu Plzeň - město se nepřikazuje jinému soudu k projednání z důvodu nutnosti.

 

Dne 23. 7. 2013 vydává soudce Mgr. Jiří Buček usnesení č.j. 13 C 24/2012, ve kterém je návrh žalovaného na ustanovení právního zástupce zamítnut.

V poučení je uvedeno, že odvolání je přípustné podat Okresnímu soudu Plzeň – město.

 

Ve svém odvolání ze dne 28. 8. 2013 upozorňuji jednajícího soudce, že v podané žalobě nejsem žalovaný, ale žalobce a důrazně upozorňuji, že právo na právní pomoc je zaručeno Listinou základních práv a svobod.

 

Soudce Mgr. Jiří Buček vydává dne 29. 8. 2013 usnesení č.j. 13 C 24/2012-81, ve kterém opravuje záměnu žalovaný na žalobce a opět potvrzuje zamítnutí ustanovení právního zástupce.

V poučení je opakovaně uvedeno, že odvolání je přípustné a lze je podat k Okresnímu soudu Plzeň – město (nikoliv krajskému soudu prostřednictvím okresního soudu).

 

Proti usnesení jsem podal odvolání dne 18. 9. 2013, ve kterém upozorňuji na pochybení soudce a možné příčiny tohoto jednání. V tomto podání opět upozorňuji na podvodné jednání žalované soudkyně Mgr. Ivany Žánové, na které navazovaly podvodná jednání odvolacího a dovolacího soudu.

Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 31. 10. 2013 č.j. 11 Co 510/2013 - 90 potvrzuje usnesení soudu I. stupně, ve kterém je zamítnuto poskytnutí právní pomoci, přestože splňuji zákonné podmínky.

V poučení je uvedeno, že proti usnesení není odvolání přípustné a zároveň je dovolání přípustné, jsou-li splněny zákonné podmínky.

 

Dne 13. 5. 2014 vydává soudce Mgr. Jiří Buček usnesení č.j. 13 C 24/2012-95, ve kterém jsem vyzván, abych ve lhůtě sedmi dnů se vyjádřil, zda souhlasím s tím, aby ve věci podané žaloby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

 

Ve svém podání Krajskému soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2014 upozorňuji na časový rozdíl vydaného usnesení ze dne 31. 10. 2013 a jeho doručení dne 9. 4. 2014. Žádám o zajištění právní pomoci pro podání dovolání. V odůvodnění upozorňuji na nesprávný postup soudce Mgr. Jiřího Bučka, kterého jsem v druhém podání ve stejný den tj. 20. 5. 2014 označil za člena zločinecké organizace a jeho povahové vlastnosti za projev arogance a zbabělosti morálního zmetka, který při výkonu své funkce soudce kryje protiústavní a trestné jednání svých zkorumpovaných kolegů. Za tohoto stavu nesouhlasím, aby dál rozhodoval o mých právech. V podání připomínám dopis soudci JUDr. Janu Sváčkovi ze dne 19. 11. 2011, kde je celý protizákonný postup soudů třech stupňů při projednávání mého případu uveden. Na konci tohoto dopisu je zdůvodněno, proč česká justice splňuje zákonné podmínky pro označení zločinecká organizace. V závěru uvádím, že za takovéhoto stavu hrozí občanům ČR  větší škoda ze strany soudců nebo advokátů než  od pouličních zlodějů. Připomínám dopis Krajskému soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2014, ve kterém upozorňuji na zveřejnění jmen soudců, na které jsem podal trestní oznámení nebo žalobu. Ze strany krajského soudu nebylo reagováno.

Dne 21. 3. 2014 jsem na náměstí Republiky v Plzni zveřejnil jména soudců a advokátů porušující v mém případě zákony a uvedl text: Plzeňská justice patří mezi nejnebezpečnější zločinecké organizace v kraji. Na tento projev nikdo ze státních orgánů nereagoval.

 

Mgr. Jiří Buček při výkonu své funkce soudce se snaží vytvořit ochranu žalovaným soudců. Z jeho jednání je zřejmé porušování povinností soudce, nadržování, zneužívání pravomoci veřejného činitele, nerespektování základních lidských práv a  porušování Ústavy ČR.

 

 

Žalovaný Mgr. David Protiva je na činnost plzeňských soudů upozorněn mým dopisem ze dne 21. 10. 2013. Svůj případ vloupání a krádeže peněz z mojí prodejny v roce 1997 popisuji a uvádím související podvody při soudním projednávání. V jednotlivých bodech uvádím pochybení, kterých se dopustila soudkyně Mgr. Hana Jarošová, která zamítla projednání žaloby na obnovu řízení a zmatečnost. Dále upozorňuji na škodu, kterou mně způsobil Okresní soud Plzeň - město vědomým protahováním soudního jednání projednáváním mnou údajně způsobené škody, která nebyla žalována a nebyl na ni podán návrh na zahájení řízení. Tyto průtahy mně způsobily škodu přesahující 2 mil. Kč. Následně schválil soudce JUDr. Karel Svoboda za nedoplatky vůči VZP za cca 37 tisíc Kč k exekuci můj zděděný rodinný dům v odhadní ceně přes 5 mil. korun. Vznikla mně škoda přesahující 4,5 mil. Kč. Postup uvedeného soudce jsem označil za projev drzého nevychovaného spratka, který nezná hodnotu práce a dostal možnost rozhodovat o právech druhých.

Závěrem žádám, aby se jednalo podle zákona a v případě, že moje důkazy prokazující protiústavní a trestná jednání konkrétně jmenovaných soudců jsou nedostatečná žádám, aby na mne bylo podáno trestní oznámení pro křivé obvinění soudců a urážky jejich cti.

 

Předseda Okresního soudu Mgr. David Protiva odpovídá dne 18. 12. 2013. Uvádí, že se s případem seznámil a odkazuje mne na vyjádření soudu pod několika spisovými značkami.

V případě soudce Mgr. Jiřího Levého a JUDr. Karla Svobody jsem použil vulgarity, pro které na mne nebude podávat trestní oznámení. V případě zajištění právní pomoci pro jednání se soudem není k tomuto úkonu oprávněn.

 

K dopisu Mgr. Davida Protivy uvádím, že jsem v dopise ze dne 30. 3. 2012 v odvolání na výkon rozhodnutí prodeje mých věcí žádal pod č.j. 71 E 2958/2011-7 o zajištění právní pomoci pro jednání se soudem a podal námitku podjatosti, aby odvolání projednával Krajský soud v Plzni.

V odůvodnění jsem připomněl trestná jednání uvedené v dopise ze dne 6. 11. 2011. V této souvislosti jsem zdůvodnil, proč označuji soudce Mgr. Jiřího Levého a JUDr. Karla Svobodu za justiční zločince, talárové debily a zbabělé morální zmetky.

K tomuto označení se Mgr. Jiří Levý vyjádřil, že pro zvolená označení nejsou důkazy a JUDr. Karel Svoboda nereagoval.

Z výše uvedeného je patrno, že jsem pro označení soudců nepoužil vulgární výrazy a předseda soudu Mgr. David Protiva ve svém dopise nemluví pravdu.

 

Dopisem ze dne 20. 12. 2013 předsedu soudu Mgr. Davida Protivu na porušování zákonů ze stany soudců Okresního soudu Plzeň – město opakovaně upozorňuji.

 

Dopisem ze dne 23. 6. 2014 Mgr. Davida Protivu na trestná jednání soudců opět upozorňuji a zdůrazňuji, že správa soudu umožňuje, aby žalovaní soudci mohli v trestném jednání pokračovat. Opakovaně žádám, aby mně byla zajištěno poskytnutí právní pomoci pro jednání se soudem.

 

Mgr. David Protiva porušil svoje povinnosti soudce a předsedy Okresního soudu Plzeň –město nereagováním na ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., § 127 a především § 128 – postup státní správy při porušování povinností soudce při výkonu své funkce. Svým jednáním umožnil, aby soudkyně Mgr. Hana Jarošová nebyla za svoje prokazatelné podvodné jednání vyšetřována v rámci kárného řízení a následně vyšetřovacími orgány. Svým přístupem se aktivně zapojil do zločinného spolčení plzeňských soudců. Důkazy prokazující protiústavní a trestné jednání nelze zpochybnit.

 

 

Žalovaní JUDr. Alena Polednová, JUDr. Jana Šalamounová, Mgr. Martin Šebek projednávali v rámci odvolání zamítnutí mojí žaloby na obnovu řízení a zmatečnost.

Žaloba byla podána až po upozornění na tuto možnost předsedkyní Nejvyššího soudu JUDr. Ivy Brožové dne 25. 1. 2010. V žalobě je na nesprávný postup soudů upozorněno.

Žaloba je následně doplněna právní zástupkyní JUDr. Juditou Jakubčíkovou dne 28. 7. 2010.

V podání je uvedeno:

- Okresní soud Plzeň – město projednával věc, která nebyla vůbec předmětem soudního jednání a nebyla také žalována.

- Soud I. i II. stupně nevzal vůbec do úvahy znalecký posudek vypracovaný MUDr. Mandysem, který byl součástí soudního spisu a oba soudy jej měly k dispozici. Posudek potvrzoval nepravdivou výpověď žalovaného o jeho údajných zranění.

-  Soud nenechal vypracovat znalecký stomatologický posudek.

-  Soud nevzal v úvahu zavinění fyzického konfliktu žalovaným Ing. Jiřím Tetzelim.

- Soud přiznal žalovanému neopodstatněně bolestné za 45 bodů, které není v posudku o bolestném uvedeno.

-  Soud nevzal do úvahy znalecký stomatologický posudek MUDr. Houby, který poškození zubních náhrad žalovaného nepotvrdil.

-  Lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení začíná od doby, kdy se žalobce o důvodu žaloby dověděl a mohl uplatnit tj. od informace JUDr. Ivy Brožové.

-  Soud přiznal bezdůvodně žalovanému J. Tetzelimu 23 116,-Kč za údajnou škodu, která nebyla žalována, a na kterou nebyl podán návrh na zahájení řízení.

 

Soudkyně Okresního soudu Plzeň –město Mgr. Hana Jarošová vydává usnesení dne

31. 3. 2011, kterým žalobu na obnovu řízení a zmatečnost zamítá a žalobci určuje zaplatit náklady řízení ve výši 19 080,-Kč.

V odůvodnění je uvedeno, že znalecké posudky nejsou nové důkazy, byť je soudy nevzaly v úvahu a existovaly již v době rozhodnutí soudu I. i II. stupně.

Soudkyně v této souvislosti vědomě nemluví pravdu, prokazatelně lže.

Rozsudek ve věci vydal soud I. stupně dne 6. 8. 2003.

První rozsudek vydal Krajský soud v Plzni dne 28. 1. 2004.

První část znaleckého stomatologického posudku jsem nechal vypracovat a má datum

13. 4. 2004. Druhá, důležitější část posudku, byla vypracována dne 22. 4. 2004.

 

Z uvedeného vyplývá, že při projednávání případu před Okresním a Krajským soudem v Plzni znalecký posudek MUDr. Houby ještě neexistoval.

Pro podání odvolání proti usnesení soudu I. stupně jsem již neměl dostatek vlastních finančních prostředků, a proto jsem požádal soud o zajištění právní pomoci pro jednání se soudem. Okresní soud moji žádost zamítl. Po odvolání mně krajský soud zajistil přidělení právní pomoci.

Přidělený právní zástupce Mgr. Ing. Robert Bochníček ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2013 v odůvodnění nesprávný postup soudů v jednotlivých bodech uvádí.

 

Osobně toto podání doplňuji dne 29. 3. 2013 a v jednotlivých bodech uvádím:

 

Podle o.s.ř. § 228 písm. a) žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek, jsou-li skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v řízení před soudem prvého stupně a mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

                                                                   

Bez mojí viny se projednávali okolnosti, které nebyly žalovány a nebyly předmětem soudního jednání.                                                                                                                                      

 

Bez mojí viny soudy III. stupňů existenčně zapřely znalecký soudně-lékařský  posudek MUDr. Mandyse, který prokazoval křivou výpověď žalovaného o zranění a škodě, kterou si zavinil svým protiprávním jednáním.

 

Bez mojí viny soudkyně soudu I. stupně zfalšovala výsledky z lékařského posudku MUDr. Juhy, aby mohla žalovanému přiznat náhradu za škodu, která se mu nestala.                                                                 

                                                                           

Bez mojí viny soudci II. a III. stupně označili zfalšování lékařského posudku za řádně zdůvodněné a prokázané.

 

Bez mojí viny nedal soud z úřední povinnosti podnět k vypracování znaleckého stomatologického posudku.

 

Bez mojí viny nerespektoval Krajský soud v Plzni Občanský zákoník § 581 a provedl zápočet škody způsobené na zdraví proti odcizeným penězům za zboží. Zákon takovýto postup nepřipouští.

 

Bez mojí viny nerespektoval Krajský soud v Plzni rozhodnutí Nejvyššího soudu, že provedený zápočet škody na zdraví zákon nepřipouští.

 

Bez mojí viny nerespektoval Krajský soud v Plzni rozhodnutí Nejvyššího soudu a provedený zápočet označil za pravomocné rozhodnutí.  

 

Bez mojí viny nezaslal můj právní zástupce v rámci dovolání dodatečně vypracovaný znalecký stomatologický posudek k Nejvyššímu soudu.

 

Bez mojí viny soudci Nejvyššího soudu zapřeli existenci znaleckého stomatologického posudku, přiložený k druhému dovolání, prokazující neoprávněnost přiznání náhrady škody žalovanému a dovolání odmítli.

 

Bez mojí viny nereagovaly správy soudů všech stupňů na porušování povinností soudců, kteří se při výkonu své funkce soudce dopustili nezákonného a protiústavního jednání.

                                                                                 

O.s.ř. §  229 – žaloba pro zmatečnost, odst. 1:

 

d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba.                                                                        

 

g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího.

 

Jednání odvolacího soudu bylo dne 9. 12. 2013 a ve věci rozhodovali žalovaní soudci.

Při soudním jednání se četly určité části ze spisu, které soud uznal za vhodné. Neuváděly se ty části, které prokazovaly nezákonná a trestná jednání soudců, kteří již ve věci rozhodovali.

 

Soud ve vydaném usnesení č.j. 10 Co 255/2013 – 816 rozhodl:

 

- usnesení soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a zmatečnost se potvrzuje

- náhradu nákladů se žalobci snižuje z 19 080,-Kč na 8 566,80 Kč

- žalobce je povinen zaplatit náklady řízení ve výši 2 855,60 Kč

 

Rozhodnutí soudu je uvedeno na 12 stranách způsobem, aby čtenář neznalý okolností a důkazů nemohl zjistit, že v případu došlo ke zločinnému spolčení advokátů zastupující protistrany před soudem JUDr. Jaroslavem Svejkovským a JUDr. Martinem Alešem, kteří od samého počátku jednali se žalovaným Ing. Jiřím Tetzelim v jeho prospěch, protahovali soudní jednání za účelem účtování právních úkonů (na původní potvrzení platebního rozkazu proběhlo před soudem I. stupně 20 soudních jednání) a za pomoci soudkyně Mgr. Ivany Žánové mu zajistili neoprávněný prospěch za neexistující škodu, která nebyla předmětem soudního jednání.

Na třetí straně usnesení je ve druhém odstavci uvedeno, za jakých podmínek se projednává žaloba na obnovu řízení a zmatečnost. Soud se tímto postupem prokazatelně neřídil. Uváděné údaje jsou nepřesné, nebo zavádějící, aby se nedalo rozpoznat trestní jednání jednajících soudců.

Hlavní důraz je dán na opožděnost podané žaloby po lhůtě uvedené v o.s.ř. § 233. Zde je uvedeno, že žalobu je možno podat do třech měsíců od doby, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl. Já se o možnosti podat žalobu dozvěděl až od předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Ivy Brožové. V této lhůtě byla také žaloba podána. Odvolací soud svým vlastním výkladem označil mnoha způsoby lhůtu za prošlou a zdůvodnil tak zamítnutí žaloby. Nereagoval na zásadní skutečnost, že při dodržování zákonů v mém případě by k podání žaloby nebyl důvod. Jednající soudci měli za úkol zabránit otevření případu, aby se nezačalo prokazovat protiústavní a trestné jednání jednajících soudců, kteří se připojili ke zločinnému spolčení advokátů. Společně vědomě jednali v prospěch žalovaného, odpovědného za vloupání do mého obchodu a krádež peněz.

Trestné jednání žalovaných soudců, kteří vytvořili ochranu svým zločinným kolegům, se spolehlivě prokáže jejich porušování zákonů po usvědčení trestného jednání již žalovaných soudců soudů třech stupňů, kteří se prokazatelně dopustili podvodu.

Protispolečenské jednání žalovaných dokazuje morální zvrhlost soudců, nebezpečnost české justice a správnost mého veřejného označení, že plzeňská justice patří mezi nejnebezpečnější zločinecké organizace v kraji.

Jednající soudci jsou si vědomi, že jejich trestnou činnost kryje správa soudu, Ministerstvo spravedlnosti ČR. Zkorumpované orgány činné v trestním řízení je odmítají řádně vyšetřovat a opakovaně jim za závažnou trestnou činnost poskytují ochranu.

 

 

Žalovaný Mgr. Miloslav Sedláček byl na porušování zákonů upozorněn mým dopisem ze dne 15. 11. 2013, ve kterém svůj případ ve zjednodušení uvádím. Důrazně upozorňuji na podvodné jednání soudkyně Mgr. Hany Jarošové, na které nereaguje předseda Okresního soudu Plzeň - město Mgr. David Protiva, a škodu způsobenou plzeňskými soudy. Žádám o přezkoumání postupu okresního soudu při projednávání mého případu a uvádím několik úředních dopisů, kde je trestné jednání soudců konkrétně uvedeno.

 

Mgr. Miloslav Sedláček ve své odpovědi ze dne 2. 12. 2013 uvádí, že se seznámí s mým případem a na stížnost odpoví.

 

V dopise ze dne 4. 12. 2013 předseda soudu sděluje, že řízení pod č.j. 31 C 149/98 bylo pravomocně skončeno a nemá důvod k vyjádření. V případě řízení o obnovu řízení a zmatečnost nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. V případě žaloby na osm plzeňských soudců nemá důvod ani potřebu se k ní vyjadřovat. Průtahy ani nevhodné chování soudních osob neshledal.

 

Ve svém druhém dopise ze dne 28. 7. 2014 upozorňuji na povinnosti správy soudu a opakovaně uvádím podvody při úředních jednání. V této souvislosti uvádím podvod v dané době státní zástupkyní JUDr. Ivany Růžičkové, která dle informace postoupila na Krajské státní zastupitelství v Plzni a v současnosti je ve funkci soudkyně Krajského soudu v Plzni.

Žádám o potvrzení o činnosti JUDr. Ivany Růžičkové, soudkyně Mgr. Ivany Žánové a Mgr. Hany Jarošové.

Upozorňuji na moje oznámení Krajskému soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2014, ve kterém je uvedeno, že česká justice splňuje zákonné podmínky pro označení zločinecká organizace.

Připomínám veřejný projev na náměstí Republiky v Plzni dne 21. 3. 2014, kde byli zveřejněni soudci a advokáti, na které bylo podáno trestní oznámení a žaloba. Součástí projevu byl i text, že plzeňská justice patří mezi nejnebezpečnější zločinecké organizace v kraji. Dále bylo veřejně uvedeno, že český právní systém ovládá organizovaný zločin!

V závěru je zdůrazněno, že pokračující hrubé porušování zákonů ze strany soudců české justice považuji za porušování základního lidského práva na spravedlivý soudní proces.

Přílohou dopisu je moje vyjádření k usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2014.

V tomto podání je upozorněno na trestné jednání jednajících soudců a v jednotlivých bodech podvodné jednání při projednávání druhého dovolání Nejvyšším soudem.

 

V odpovědi na moji žádost je Krajským soudem v Plzni ze dne 30. 7. 2014 sděleno, že:

 

-          JUDr. Ivana Růžičková je soudkyní Krajského soudu v Plzni

-          Mgr. Ivana Žánová je soudkyní Krajského soudu v Plzni

-          Mgr. Hana Jarošová je soudkyní Okresního soudu Plzeň –město

 

Výše uvedeným je potvrzeno, že dvě státní zaměstnankyně postoupily po prokazatelném podvodu do vyšší funkce  soudkyně krajského soudu. Třetí za svůj podvod zůstala pouze ve funkci soudkyně okresního soudu.

                                   

Dne 14. 8. 2014 se Mgr. Miloslav Sedláček vyjadřuje k mému dopisu ze dne 28. 7. 2014.

Trvá na své vyjádření, že pokud jde o řízení ve věci Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 31 C 149/98 seznámil se osobně s tímto spisem a neshledal pochybení. Potvrzuje, že můj případ je pravomocně ukončen a můj současný postup označil soud za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Žalovaní  JUDr. Ivana Zlatohlávková, JUDr. Blanka Moudrá, JUDr. Václav Duda při  soudním projednávání dovolání žalobce pod s.z. 33 Odo 579/2005-382 a 33 Odo 4338/2008 – 539 jednali vědomě v prospěch žalovaného, poskytli mu ochranu v trestné činnosti, zajistili mu neoprávněný prospěch a jednajícím soudců I. i II. stupně zajistili ochranu při porušování zákonů, Ústavy ČR, základních lidských práv a závažné trestné činnosti.

Žalovaní se opakovaně dopustili porušování povinností soudců, uvedených v zákoně

č. 6/2002 Sb., § 79.

Několikanásobného trestného činu podvodu, podle § 209, odst.,1, odst. 3, odst. 4 – písm. a), písm. d).

Zneužívání pravomoci úřední osoby, podle trestního zákona § 329, odst. 1 – písm. a), písm.  c), odst. 2 – písm. c), písm.  f).

Zločinné spolčení podle § 129 - trestního zákona.

Svým jednáním porušili Ústavu ČR čl. 90, čl. 95 a čl. 3 – Listinu základních práv a svobod.

Hrubě porušili základní lidské právo na spravedlivý soudní proces.

 

Žalovaní JUDr. Alena Polednová, JUDr. Jana Šalamounová, Mgr. Martin Šebek projednávali odvolání žalobce proti zamítnuté žalobě na obnovu řízení a zmatečnost. Pro soudní jednání měli veškeré informace související s případem vloupání a krádeže peněz z prodejny žalobce v roce 1997. Svým přístupem zajistili ochranu trestnému jednání žalovaného Ing. Jiřího Tetzeliho, zločinnému spolčení advokátů, zastupující protistrany před soudem, ke kterým se připojili i jednající soudci soudů třech stupňů, včetně jejich správ. Žalovaní nereagovali na zásadní důkazy (znalecké posudky), které prokazovaly trestní jednání jednajících osob.  Opakovaně byli upozornění na nesprávný postup soudů v rámci vyjádření právních zástupců žalobce. V rozporu se zákonem, morálkou a soudcovskou ctí potvrdili zamítnutí žaloby na obnovu řízení nelogickým a zavádějícím zdůvodněním prošlé lhůty pro podání žaloby.

Žalovaní se opakovaně dopustili porušování povinností soudců, uvedených v zákoně

č. 6/2002 Sb., § 79 –povinnosti soudců.

Poskytli ochranu závažné trestné činnosti podvodu, podle § 209, odst.,1, odst. 3, odst. 4 – písm. a), písm. d).

Zneužili pravomoci úřední osoby podle § 329, odst. 1 – písm. a),  c), odst. 2 – písm. c), f).

Zapojili se do zločinného spolčení podle § 129 – trestního zákona.

Svým jednáním porušili Ústavu ČR čl. 90, čl. 95 a čl. 3 – Listinu základních práv a svobod.

Hrubě porušili základní lidské právo na spravedlivý soudní proces.

 

Žalovaný Mgr. Jiří Buček při projednávání žaloby, podané na soudce dne 21. 3. 2012, jednal od počátku způsobem, aby vytvořil podmínky pro odložení žaloby bez řádného projednání. Opakovaně odmítl zajistit poskytnutí právní pomoci pro jednání se soudem přesto, že žalobce splňoval zákonné podmínky pro bezplatnou právní pomoc.

Žalovaný se opakovaně dopustil porušování povinností soudců, uvedených v zákoně

č. 6/2002 Sb., § 79.

Žalovaný se dopustil trestného činu nadržování, podle trestního zákona § 366.

Zneužil pravomoci úřední osoby, podle trestního zákona § 329.

Zapojil se do zločinného spolčení podle § 129 – trestního zákona. Jeho závažnou trestnou činnost lze prokázat svědecky i z jiných případů.

Za průtahy soudního jednání mu byla po stížnosti na Ministerstvo spravedlnosti ČR udělena předsedou soudu výtka.

Svým jednáním porušil  Ústavu ČR čl. 90, čl. 95 a čl. 3 – Listinu základních práv a svobod.

Hrubě porušil základní lidské právo na spravedlivý soudní proces, soudní jednání bez průtahů a právo na právní pomoc při jednání se soudem.

 

Žalovaní  JUDr. Zdeněk Jaroš – bývalý předseda Krajského soudu v Plzni, Mgr. David Protiva – předseda Okresního soudu Plzeň – město, Mgr. Miloslav Sedláček – předseda Krajského soudu v Plzni mají ze svých funkcí odpovědnost za správu soudu.

Jmenovaní byli opakovaně upozornění na hrubá porušování povinnosti jednajících soudců, nerespektování Ústavy ČR, porušování základních lidských práv a trestná jednání soudců. Ve svých odpovědí na oznámení žalobce se odvolávali na nezávislost jednajících soudců. Nezávislost se vztahuje pouze na rozhodnutí, která musí být v souladu se zákonem. Na prokazatelná hrubá porušování povinností soudců nereagovali a umožnili jim v protiústavním a trestném jednání pokračovat.

Žalovaní se opakovaně dopustili porušování povinností soudců, uvedených v zákoně

č. 6/2002 Sb., § 79. Předseda okresního soudu porušil svoje povinnosti uvedené v § 127. Předsedové krajského soudu neznají, nebo porušují ustanovení uvedené v § 126.

Všichni společně nereagují a porušují ustanovení § 128 – postup státní správy soudu, při zaviněném porušení povinnosti soudce, při výkonu své funkce. V případě porušení povinností správa soudu podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců, podle zákona č. 7/2002 Sb. Žalovaní se dopustili trestného činu nadržování, podle trestního zákona § 366.

Zneužití pravomoci úřední osoby, podle trestního zákona § 329.

 

Důkazy:

 

-   20 protokolů ze soudního jednání soudu I. stupně, s.z. 31 C 149/98

-   usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 31. 5. 2001

-   rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. 8. 2003

-   rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2004

-   rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007

-   rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2007

-   dovolání v zastoupení AK Veverka – Marvanová ze dne 9. 6. 2008

-   soudně lékařský znalecký posudek MUDr. Mandyse ze dne 29. 9. 1997

-   posudek o bolestném MUDr. Juhy ze dne 3. 4. 1998

-   soudně-lékařský znalecký posudek MUDr. Houby ze dne 13. 4. a 22. 4. 2004

-   usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2009

-   žaloba na obnovu řízení a zmatečnost ze dne 25. 1. 2010

-   doplnění žaloby právní zástupkyní JUDr. Juditou Jakubčíkovou ze dne 28. 7. 2010

-   ústavní stížnost podaná dne 25. 2. 2011

-   odvolání na zamítnutou žalobu na obnovu řízení a zmatečnost ze dne 25. 3. 2013

-   doplnění odvolání na zamítnutou žalobu ze dne 29. 3. 2013

-   vyjádření k usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2014 + odpověď soudu

-   dopis předsedovi Mgr. Miloslavu Sedláčkovi ze dne 28. 7. 2014 + odpověď

 

Návrh na výpovědi svědků:

 

Ing. Jan Roub – svědectví ve věci zfalšování trestního řízení soudcem Mgr. Miloslavem

                          Sedláčkem a souvisejících soudních jednání. 

 

Karel Hronek – svědectví o podvodech soudce Mgr. Jiřího Bučka a dalších plzeňských  

                          soudců. Plzeňské soudy projednávají přes 22 let určení kategorie bytu.

 

Adresu trvalého bydliště svědků nelze uvést, protože trestná činnost soudců zapříčinila ztrátu jejich trvalého bydliště. Korespondenci je možné zaslat na datovou schránku.

 

Závěrečný návrh:

(Příslušný státní orgán rozhodl)

 

Provedeným šetřením bylo zjištěno a prokázáno:

 

1)         Při soudním projednávání žalobce ve věci pod č.j. 31 C 149/98 bylo porušeno právo na spravedlivý soudní proces bez zbytečných průtahů.

2)         Při soudním jednání byly opakovaně porušovány základní lidská práva žalobce

3)         Žalovaní soudci porušili svoje povinnosti soudců uvedené v zákoně č. 6/2002 Sb.

4)         Žalovaní soudci porušili Ústavu ČR čl. 90, čl. 95, čl. 3.

5)         Žalovaní soudci jsou odpovědni za trestnou činnost při výkonu své funkce soudce

 

 

 

Žaloba je sepsána bez možnosti právní pomoci.

Žádám soud o zajištění právní pomoci pro jednání se soudem, nebo jiným státním orgánem.

Upozorňuji, že splňuji zákonné podmínky pro bezplatnou právní pomoc.

Žaloba bude po přidělené právní pomoci doplněna.

 

 

                                                                                         Miroslav Schötta

 

 

 

V současnosti skončila u české justice pravomocně moje jednání o vlastnické právo ve věci vrácení odcizených peněz z mého obchodu v roce 1997, kde byl pachatel známý od prvého dne a sám se přiznal. Žalovaný získal za svoji prokazatelnou trestnou činnost pravomocně – podvodem neoprávněný prospěch. Škoda související s vloupáním a krádeží mne v dané době podnikatelsky neohrozila. Likvidaci původně úspěšného podnikaní zavinily průtahy a podvody zločinně spolčených advokátů, zastupující protistrany před soudem, ke kterým se následně připojila soudkyně I. stupně. Do případu se následně připojili i další soudci a po vzájemné dohodě mě připravili o veškeré nemovitosti, včetně zděděného rodinného domu.

 

V současnosti jsem evidován na Úřadě práce a pobírám dávky hmotné nouze. Soudci české justice prokázali, že při trestném jednání se mohou navzájem na sebe spolehnout, kryjí se a zabrání odhalení vážnému protiústavnímu a trestnému jednání. Za svoji trestnou činnost postupují na vyšší úřední místa a jsou za protiústavní a trestná jednání placeni ze státního rozpočtu. Za svoje protispolečenské jednání se ještě dožadují zvýšení svých platů.

Za současného stavu si musí občané sami platit justiční zločince ze svých daní, kteří jsou ze zákona neodvolatelní a společně s advokáty parazitují na porušování zákonů.

 

Osobně vycházím ze skutečnosti, že Česká republika se řadí mezi demokratické právní státy.

V právním státě je zásadou, že zákony musí státní zaměstnanci dodržovat, především základní lidská práva zaručená Ústavou ČR, uvedené v Listině základních práv a svobod, ke kterým se Česká republika zavázala dodržovat i v podepsané mezinárodní smlouvě. Jedná se především právo na spravedlivý soudní proces v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů.

 

 

 

Českou justici jsem v úředním dopise opakovaně značil za společenský vysoce nebezpečnou, splňující zákonné podmínky pro označení zločinecká organizace. Opakovaně zdůrazňuji, že takovéto označení neznamená, že každý soudce je zločinec, pouze každý soudce, který v České republice vykonává svoji funkci musí být ze zákona členem zločinecké organizace.

Tímto vyjádřením upozorňuji především na nefunkčnost a zločinnost justičního systému. Řešení tohoto stavu je pouze v politické rovině. Tato skutečnost je důvodem oslovení Výboru pro bezpečnost Parlamentu ČR. Politici vytvořili pro zločince podmínky, a proto řešení stávajícího stavu mohou zajistit opět jenom poslanci parlamentu.

 

Tuto žalobu na soudce musím podat dle příslušnosti Okresnímu soudu Plzeň – město.

V žalobě na osm plzeňských soudců byla podaná námitka podjatosti, která nebyla uznána a soudci využili možnosti a podanou žalobu odmítají řádně projednat. Je pochopitelné, že se nebudou vzájemně obviňovat a prokazovat si trestná jednání. Za této situace, kdy je již žalováno 14 plzeňských soudců a 3 soudci Nejvyššího soudu považuji za právně a morálně nepřijatelné, aby žalobu projednávaly opět plzeňské soudy.

 

Kopie podané žaloby bude zalána k Nejvyššímu soudu, aby se žalovaní soudci a správa soudu  mohli k žalobě vyjádřit. Všichni žalovaní soudci mají možnost zpochybnit uváděné údaje, které jsou nepravdivé, nebo které skutečnosti nelze prokázat. Pokud se soudci opět odmítnou vyjádřit, znamená to, že uváděné údaje jsou správné. Jsem si vědom, že v případě nepravdivých údajů mohu být žalovanými soudci obviněn za křivé obvinění a urážku jejich cti.

 

Druhá kopie žaloby bude zaslána ministryni spravedlnosti Heleně Válkové, aby se mohla k žalobě vyjádřit a bylo rozhodnuto, kdo bude žalobu projednávat. V této souvislosti požádám, aby žalobu na soudce projednal některý parlamentní výbor. Osobně jsem toho názoru, že trestná činnost soudců je natolik závažná a rozsáhlá, že by případ měl být vyšetřován parlamentní vyšetřovací komisí. Je ve veřejném zájmu, aby o právech občanů nerozhodovali zločinci a zločinecké organizace. Předpokládám, že většina poslanců parlamentu nebude chtít podporovat a krýt trestnou činnost soudců české justice a návrh na zřízení vyšetřovací komise schválí.

 

Třetí kopie bude zaslána ombudsmanovi - veřejnému ochránci práv, aby se v praxi mohlo prokázat smysl této státní instituce.

 

 

Pokud by v uvedené žalobě bylo pravda pouze 10%, jednalo by se o vážný stav!

 

Ve skutečnosti, pokud žalovaní soudci dokážou zpochybnit 10%, považoval bych to z jejich strany za velký úspěch.

 

 

 

Předešlá žaloba na soudce

 

                                                                                  1

                                                                                                                                    Plzeň 2012-03-21

 

 

Schotta Miroslav                                                                                         Okresní soud Plzeň – město

Malesická náves 22                                                                                     Nádražní 7

318 00 Plzeň                                                                                                 306 23 Plzeň

 

 

 

 

Žalobce:          Miroslav Schotta ,

                        

 

Žalovaní:        Mgr. Ivana Žánová, soudkyně Okresního soudu Plzeň - město

                        

                        Mgr. Hana Jarošová, soudkyně Okresního soudu v Plzni

                     

                        JUDr. Jaroslava Pihlíková, soudkyně Krajského soudu v Plzni

 

                        JUDr. Jarmila Růžková, soudkyně Krajského soudu v Plzni

 

                        JUDr. Taťana Pánková, soudkyně Krajského soudu v Plzni

 

                        Mgr. Jiří Levý, předseda Okresního soudu Plzeň – město

 

                        JUDr. Karel Svoboda, místopředseda Okresního soudu Plzeň – město

 

                       JUDr. Eva Vydrová, místopředsedkyně Krajského soudu v Plzni

 

 

 

Žaloba na neplnění povinností soudců při výkonu svých funkcí soudců, kteří při výkonu své funkce nerespektují Ústavu ČR, porušují zákony a dopouští se trestného jednání.

 

 

 

Ústava ČR:

 

Čl. 90 - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

 

Čl. 95 - Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, …

 

Čl. 4 - Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

 

 

Žalovaní nerespektují 95 článek ústavy, když při výkonu své funkce soudce jednají v rozporu se zákonem.

 

Žalovaní nerespektují základní lidská práva uvedena v Listině.

 

                                                                                         2  

 

Listina základních práv a svobod – HLAVA PÁTÁ

 

Právo na soudní a jinou právní ochranu.

 

Čl. 36, odst. 1 - Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu …

Odst. 2 – Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánů veřejné zprávy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, … Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí, týkající se základních práv a svobod podle Listiny.

 

Čl. 37 – Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné zprávy. A to od počátku řízení.

 

Čl. 38 – Každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů …

 

 

 

K podané žalobě v dané věci uvádím:

 

Na základě Zákona o malé privatizaci jsem v roce 1992 vydražil provozní jednotku – prodejnu Drogerie, umístěnou v nákupním centru LUNA, Skupova 24, Plzeň.

Smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena dne 19. 2. 1992 s tehdejším vlastníkem objektu Potraviny s.p., Plzeň, se kterým byla dohodnuta výše placení nájemného. Jednalo se o smluvní neregulované nájemné. Užívací právo bylo ze zákona na dobu 5-ti let.

Užívání prodejny začalo dne 4. 3. 1992, ukončení bylo ke dni 4. 3. 1997.

Celý objekt byl následně prodán. Nový vlastník objektu, Ing. Jiří Tetzeli, svým vlastním dodatkem k původní smlouvě o nájmu dne 8. 12. 1995 potvrdil výši placeného nájemného.

V noci ze dne 19. 2. na 20. 2. 1997 (14 dnů před ukončením užívacího práva daného ze zákona) bylo majitelem objektu naplánované násilné vniknutí do prodejny. Bez rozhodnutí soudu byly odstraněny jistící zámky, došlo k vyklizení zařízení a zboží z prodejny. Při tomto protizákonném postupu došlo k poškození zboží, zařízení prodejny, ztratilo se 30 000,-Kč a byly odcizeny tržby za zboží v částce

80 202,20 Kč.

Protizákonné jednání bylo oznámeno policii, která na uvedeném postupu nenašla porušení zákona.

Stížnost na postup policie Státní zastupitelství odložilo, neboť rovněž nenašlo porušení zákona.

O odcizených penězích ve vydaném usnesení uvedlo, že peníze byly spočítány a uloženy do notářské úschovy. V rozhodnutí nebylo uvedeno jméno notáře, jeho adresa, ani výše uložených peněz.

Státní zástupkyně si nenechala předložit příslušný doklad o uložení peněz notáři.

Ze zákona odpovědná osoba, majitel objektu, organizátor vloupání a krádeže, Ing. Jiří Tetzeli, lhal o uložení do notářské úschovy a odcizené peníze si ponechal (podrobnosti v příloze).

Policie a státní zastupitelství umožnilo odcizené peníze užívat neoprávněné osobě.

 

Z důvodu, že vloupání do prodejny a krádež peněz za zboží není pro policii a státní zastupitelství trestný čin, bylo vrácení peněz vymáháno prostřednictvím občanskoprávního soudu.

 

Soud vydal dne 17. 3. 1998 platební rozkaz a žalovaný J. Tetzeli podal odpor. Dne 21. 7. 1998 zaslal

J. Tetzeli k Okresnímu soudu Plzeň – město vzájemný návrh.

Podání vzájemného návrhu předcházelo osobní jednání žalovaného s mým bývalým právním zástupcem JUDr. Jaroslavem Svejkovským, který mne o setkání a probíhajícím rozhovoru neinformoval.

 

                                                                                      3

 

Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Martina Aleše vzájemným návrhem požadoval částku 863 762,80 Kč.

Částka byla odůvodněna:

-          788 789,30 Kč jako bezdůvodné obohacení zdůvodněné tím, že jsem nepodepsal novou nájemní smlouvu k užívané prodejně Drogerie.

 

-          70 076,- Kč požadované za bolestné, opravu poškozených zubů, ušlý výdělek a další drobnou škodu, která měla údajně vzniknout po fyzickém konfliktu, který žalovaný sám zavinil svým protiprávním jednání.

 

-          4 897,50 Kč požadované za neoprávněné vyklizení prodejny Drogerie.

 

 

Soudní jednání ve věci vrácení odcizených peněz z prodejny začalo 13. 10.1999 předsedkyní senátu

JUDr. Vlastou Formánkovou, která vydaným usnesením vzájemný návrh žalovaného vyloučila k samostatnému projednání a rozhodnutí. Postup soudu byl plně v souladu s Občanským zákoníkem § 580. Vzájemně lze započíst pouze pohledávky stejného druhu, což v daném případě nebylo.

Podstatou jednání soudu bylo potvrzení již vydaného platebního rozkazu.

V dané době jsem nemohl tušit, že advokát žalovaného J. Tetzeliho, JUDr. Martin Aleš, se domlouvá na společném postupu s mým bývalým právním zástupcem na protahování soudního jednání a společně jednají v prospěch žalované strany na přiznání neoprávněného prospěchu prostřednictvím soudního rozhodnutí. Spolehlivě prokazatelné podvodné jednání odmítly vyšetřovat orgány činné v trestním řízení, tj. policie a statní zastupitelství. Česká advokátní komora odmítla projednat podanou stížnost na uvedené advokáty.

Soudkyně JUDr. Vlasta Formánková nedokázala rozpoznat domluvené účelové protahování advokátů zastupující protistrany před soudem. Po třetím soudním jednání předvolávala k výslechu svědky, jejichž výpověď rozhodnutí soudu již nemohlo ovlivnit.

 

Pravděpodobně při osmém soudním jednání došlo ke změně předsedkyně senátu. Přesně to určit nelze, protože v protokolu o jednání je v úvodu zapsána soudkyně JUDr. Vlasta Formánková a v závěru v podpisu Mgr. Ivana Žánová. Soudkyně nepoučila účastníky řízení, že mají právo vznést námitku podjatosti. Jedná se o vážný zásah do práva na spravedlivý soudní proces.

Soudkyně vydává usnesení, ve kterém opětovně spojila věc ke společnému řízení.

 

Jednalo se o první vážné porušení zákona.

 

S tímto rozhodnutí souvisí:

 

Dne 21. 5. 2001 právní zástupce žalovaného JUDr. Martin Aleš v dopise Okresnímu soudu v Plzni označuje, že vyloučení vzájemného návrhu nebylo věcně správné.

Po změně soudkyně Mgr. Ivana Žánová dne 31. 5. 2001 vydává usnesení, kterým opět spojuje k společnému řízení částku 788 789,30Kč. Tato částka je označena za původní věc.

Dne 13. 7. 2001 AK JUDr. J. Svejkovského se vyjadřuje k podání žalovaného ze dne 21. 5. 2001.

Mimo jiné je zde uvedeno, že soudem vyloučený celý vzájemný návrh pro samostatné projednání a rozhodnutí byl chybný.

 

JUDr. J. Svejkovský, JUDr. Martin Aleš a soudkyně Mgr. Ivana Žánová si museli být vědomi, že vyloučení celého vzájemného návrhu bylo plně v souladu s O.z. § 580 – zápočet může být proveden jen na vzájemné pohledávky stejného druhu.

V mém případě se projednával zápočet odcizených peněz proti vymyšlenému dluhu.

                                                                                         4

 

Bez vzájemné dohody /spolčení/ advokátů a soudkyně by ke zpětnému spojení vzájemného návrhu žalované strany nemohlo dojít!!!

 

Soudkyně Mgr. Ivana Žánová vydává dne 31. 5. 2001 usnesení, ve kterém zpětně spojuje část vzájemného návrhu na částku 788 789,30 Kč, odůvodněné hospodárností řízení.

Proti vydanému usnesení nebylo odvolání přípustné. Vydáno bylo v podstatě v utajení, neboť bylo vydáno mimo soudní jednání a nebylo uvedeno v následujícím soudním jednání dne 16. 7. 2001.

 

Požadovat částku 788 789,30 Kč za neoprávněné obohacení zdůvodněné tím, že jsem nepodepsal novou nájemní smlouvu, byl vědomý podvod žalované strany.

 

Žalovaný svým vlastním dodatkem k původní smlouvě o nájemném ze dne 19. 2. 1992 původní výši nájemného potvrdil.

 

Tento pokus o podvod byl důvodem k protahování soudního jednání.

 

Po prokázání neoprávněnosti požadované částky 788 789, 30 Kč se musel hledat jiný důvod přiznání neoprávněného prospěchu žalované straně.

Začaly se projednávat okolnosti spojené s fyzickým konfliktem, které J. Tetzeli zavinil svým protiprávním jednáním a zadržováním odcizených peněz.

Projednávané okolnosti nebyly předmětem soudního jednání.

 

Po 20. soudních jednání vydává Okresní soud Plzeň-město dne 6. 8. 2003 rozsudek:

 

I.                    Žalovaný je povinen vydat žalobci částku 80 202,20 Kč.

II.                  Řízení se zastavuje do částky 46 620,-Kč. /Jedná se o částku, která byla žalovanému vyplacena pojišťovnou Kooperativa za bolestné a ušlou mzdu. Za tento pokus o podvod nebyl žalovaný potrestán a byl důvodem soudních průtahů. /

III.                Vzájemná žaloba se zamítá do částky 788 789,30 Kč.                                                                           

IV.                Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 23 116,-Kč. / Okolnosti k této částce nebyly žalovány a nebyly předmětem soudního jednání. /

V.                  Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení v částce 3 212,-Kč. / Žalobci nebyla přiznána náhrada za právní zastoupení. /

 

 

Vydaným rozsudkem se soudkyně dopustila hrubého porušení svých povinností soudce.

                                                     

Podvod č. 1.

Soudkyně Mgr. Ivana Žánová se dopustila podvodu, uvedla mně v omyl, když přiznala žalovanému neoprávněný prospěch v částce 23 116,-Kč, která nebyla žalována a nebyla předmětem soudního jednání. Jednalo se o prokazatelně vymyšlená zranění a škodu.

 

Podvod č. 2.

Soudkyně zapřela existenci soudně-lékařského posudku znalce MUDr. Mandyse, uložený v soudním spise, prokazující křivou výpověď žalovaného k udávaným zraněním z fyzického konfliktu, který sám zavinil.

 

Podvod č. 3.

Soudkyně zfalšovala výsledky z posudku o bolestném MUDr. Juhy, když žalovanému přiznala bolestné za 45 bodů v částce 1 350,-Kč. Žádná zranění a bolestné nejsou v posudku o bolestném uvedeny.

                                                                                        5

 

Při porovnání posudku o bolestném a posudku MUDr. Mandyse zjistíme, že žalovanému bylo pojišťovnou neoprávněně vyplaceno bolestné za zranění, která se mu nestala, a která si vymyslel. Tento podvod žalovaného zůstal nepotrestán.

 

Podvod č. 4.

Soudkyně z úřední povinnosti nenechala vypracovat odborný stomatologický posudek a žalovanému přiznala neoprávněný prospěch v částce 21 766,- Kč za opravu zubních náhrad pouze na základě výpovědi žalovaného a jeho ošetřujícího stomatologa. Soudkyně měla ve spise důkazy o křivé výpovědi žalovaného. Z výpovědi ošetřujícího stomatologa lze rovněž zjistit, že vypovídá nepravdivě a účelově jednal v prospěch žalovaného. Jednalo se o podvod.

                                                                                                                                                       

Nerespektování zákonů:

 

Občanský zákoník § 580 a § 581 – podmínky pro zápočet, § 441 – zavinění poškozeného.

Zákon č. 6/2002, § 79 – soudkyně protahovala soudní jednání, jednala vědomě nespravedlivě a ne na základě důkazů, ujištěných v souladu se zákonem.

 

Porušení Trestního zákona:

 

Soudkyně se dopustila několikanásobného podvodu podle T. z. § 250.

Soudkyně se dopustila nadržování podle T. z. § 166.

Soudkyně se dopustila zneužívání pravomoci veřejného činitele podle T. z. § 158.

 

Soudkyně Mgr. Ivana Žánova opakovaně a vědomě nerespektovala a porušovala platné české zákony při výkonu své funkce soudce. Svým jednání porušila čl. 95 Ústavy ČR – neřídila se zákonem.

 

 

Na rozsudek okresního soudu bylo podáno odvolání. Žalovaná strana také vypracovala odvolání, ale čekala, zda žalobce odvolání podá.

Žalovaný v zastoupení podal odvolání až po lhůtě. Toto dodatečně zdůvodnil svojí zahraniční cestou a nemocí osoby, kterou odvolání pověřil. Ve spise nejsou žádné důkazy, které by uváděné dokazovaly.

Soudkyně opožděné odvolání po lhůtě uznala.

 

Krajský soud v Plzni rozhodoval v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Pihlíkové a soudkyň JUDr. Jarmily Růžkové a JUDr. Taťany Pánkové.

 

Při soudním projednávání odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvého stupně, že vniknutí žalovaného do nebytových prostorů, prodejny Drogerie, bylo protiprávním aktem. Žalovaný nebyl oprávněn svémocně vyklidit provozovnu a měl možnost obrátit se svým nárokem na soud. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že prodavačky žalobce po příchodu do zaměstnání našly tržbu, tu přepočítaly a byla jim odňata pracovníkem bezpečnostní agentury, který tyto peníze předal další osobě pověřené žalovaným. Prodavačky potvrdily, že žádaly žalovaného, aby jim odňaté prostředky, jako hmotně odpovědným pracovnicím, vrátil. Žalovaný věděl, že tyto prostředky byly protiprávně odňaty. Žalobce písemně vyzval k jejich převzetí a tvrdil, že je uložil do notářské úschovy.

Přes uvedené skutečnosti soud nereagoval, že vniknutí do uzavřeného prostoru nedovoleným překonáním uzamčení je naplněna skutková podstata trestného činu vloupání.

Nikdo neměl právo odebrat prodavačkám tržby - peníze za zboží. Jednalo se o krádež.

Soud nereagoval na křivou výpověď žalovaného o uložení peněz do notářské úschovy.

 

 

                                                                                   6

 

Dne 28. 1. 2004 vydává Krajský soud v Plzni rozsudek.

Rozsudek je ukázkový právní a matematický paskvil, aby případný čtenář nepoznal, oč se v případě jedná.

 

V první výrokové části provádí soud zápočet matematicky nesprávně formulovaný, takže se nedá správně spočítat, kolik má žalovaný vrátit peněz.

V dalších výrokových částech se mění, zamítá, potvrzuje, mění a zamítá, aby byl rozsudek maximálně nesrozumitelný.

                                                                                  

 

            

Porušování povinností soudci Krajského soudu v Plzni:

                                                                                    

Podvod č. 1.

Okolnosti částce 23 116,-Kč, přiznané žalovanému, nebyly žalovány a nebyly předmětem soudního jednání. V rozsudku soudu neměly být uvedeny.

 

Podvod č. 2.

Soud zapřel existenci soudně – lékařského posudku znalce MUDr. Mandyse, uložený v soudním spise,

prokazující křivou výpověď žalovaného k udávaným zranění, a s tím související škody.

 

Podvod č. 3.

Soud označil zfalšování výsledků z posudku o bolestném MUDr. Juhy za řádně zdůvodněné. Soud nereagoval, že neexistuje žádné zranění, ani bolestné za 45 bodů v částce 1 350,- Kč.

 

Podvod č. 4.

Soud přiznal žalovanému neoprávněný prospěch, když mu přiznal částku 21 766,- Kč za opravu zubních náhrad pouze na základě křivé výpovědi žalovaného a jeho ošetřujícího stomatologa.

 

Podvod č. 5.

Náhradu za právní zastoupení soud vypočítává z částky 863 762,80 Kč. Tato částka nebyla nikdy předmětem soudního jednání a jako celek představuje spolehlivě prokazatelný podvod.

 

 

Nerespektování zákonů:

 

Občanský zákoník § 580 a § 581 – nebyly splněny podmínky pro zápočet.

 § 441 – zavinění poškozeného. Žalovaný si svá zranění a škodu způsobil svým protizákonným jednáním.

Zákon č. 6/2002, § 79.

Soudkyně Krajského soudu v Plzni jednaly vědomě nespravedlivě, a ne na základě důkazů ujištěných v souladu se zákonem.

 

Porušení Trestního zákona:

Soudkyně se dopustily několikanásobného podvodu podle T. z. § 250.

Soudkyně se dopustily nadržování podle T. z. § 166.

Soudkyně se dopustily zneužívání pravomoci veřejného činitele podle T. z. § 158.

 

 

                                                         

                                                                                     7   

 

Soudkyně Krajského soudu v Plzni, v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Pihlíkové a soudkyň JUDr. Jarmily Růžkové a Taťany Pánkové, vědomě nerespektovaly a porušovaly platné české zákony při výkonu své funkce soudce. Svým jednáním porušily čl. 95 Ústavy ČR.

 

 

Prokazatelně nesprávný rozsudek krajského soudu mě donutil hledat nové důkazy.

Dal jsem podnět k vypracování znaleckého posudku z oboru stomatologie.

Oslovil jsem soudního znalce z oboru stomatologie, aby se k otázce poškozených zubů vyjádřil na základě výpovědi stomatologa MUDr. Brože, který před soudem vypovídal o prováděné opravě zubů žalovanému.

Znalec v oboru stomatologie, MUDr. Houba, vypracoval první posudek dne 13. 4. 2004. Vyjádření bylo pouze částečné, protože nebyla dostupná dokumentace k posouzení příčinné souvislosti.

Na stomatologa MUDr. Brože bylo podáno trestní oznámení. V rámci vyšetřování předložil lékař zdravotní dokumentaci, vztahující se k opravě zubních náhrad žalovaného.

Kopie této dokumentace byla předána soudnímu znalci, který dne 22. 4. 2004 svůj znalecký posudek doplnil. Z předložené dokumentace zjistil, že již při prvním vyšetření ze dne 26. 7. 1996 je v léčebném plánu stanovena potřeba protetického ošetření veškerých protetických prací. Z toho lze dovodit, že protetické práce bylo třeba předělat již téměř rok před napadením Ing. Jiřího Tetzeliho.

Dále uvádí, že ošetřující lékař neprovedl rentgen předpokládaného poranění zubů. Příčinná souvislost s poškozením zubních náhrad s napadením ze dne 2. 6. 1997 není ze zdravotní dokumentace jednoznačně prokazatelná. Závěrem je uvedeno, že původní provedení kompozitním plastem bylo nahrazeno cenově nákladnějšími pracemi z kovokeramiky.

Ošetřující stomatolog vypověděl před soudem, že uvedl zuby do původního stavu.

 

Znalecký stomatologický posudek byl předán právnímu zástupci JUDr. Knoblochovi, který podával dovolání na rozsudek Krajského soudu v Plzni. Advokát mě ujistil, že posudek zaslal k Nejvyššímu soudu. Když po několika letech Nejvyšší soud rozhodl, tak jsem z rozsudku zjistil, že zde není zmínka o rozhodujícím důkazu -  stomatologickém posudku.

Po dotazu mě advokát sdělil, že posudek k Nejvyššímu soudu zaslal. Na moji žádost, aby mě předložil doklad o podání, musel přiznat, že posudek nezaslal, že by to bylo stejně zbytečné.

Již druhý advokát mě při právním zastupování zradil a vědomě nejednal v můj prospěch.

 

 

Nejvyšší soud vydal rozsudek dne 24. 1. 2007, ve kterém věc zrušuje a vrací ke Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Nerespektování zákonů je uvedeno v dopise JUDr. Janu Sváčkovi ze dne 19. 10. 2011. V podané žalobě podrobnosti neuvádím.

 

 

Krajský soud v Plzni rozhodoval ve věci podruhé. Dne 28. 5. 2007 stejné složení soudců vydává rozsudek.

V I. výrokové části opět uvádí zápočet, který označuje za pravomocné rozhodnutí.

Stanovisko Nejvyššího soudu, že provedený zápočet je ze zákona nepřípustný, krajský soud nerespektuje.

Aby krajský soud udělal dojem nápravy, samostatně přiznává žalobci částku 23 116,-Kč s úrokem 21% a žalovanému stejnou částku tj. 23 116.-Kč s úrokem 26%. Úrok je přiznán v rozdílném časovém období a je ze zákona správný. Rozdílný úrok způsobil, že v důsledku by žalobce platil žalovanému.

Na nesprávně formulovaný zápočet, který znemožňoval správný matematický výpočet, byl krajský soud opakovaně upozorňován. Ze strany soudu nebylo reagováno.

Ve zdůvodnění rozsudku soud opakuje stejné chyby.

                                                                                    8

 

Soud vyhověl soudu prvého stupně protinávrhu žalovaného na uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovanému částku 23 116.-Kč s úrokem 26%. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že tento nárok žalobce na náhradu škody je důvodný, byť byl konflikt, při kterém došlo ke škodě na zdraví žalovaného dne 2. 6. 1997, nepochybně vyprovokován žalovaným, který řadu měsíců žalobci protiprávně zadržoval jeho tržbu, zabavenou při svémocném vyklizení jím užívaných nebytových prostor /soud opět nerespektuje ustanovení O. z. § 441/.

Výsledkem svědka stomatologa MUDr. Brože bylo prokázáno poškození můstků v dutině ústní.

Částka 21 766,-Kč za opravu zubních můstků je v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví.

V případě zranění lékař ohodnotil zranění žalovaného 125 body. Pojišťovna uhradila žalovanému částku odpovídající 80 bodů a 45 bodů zůstalo neuhrazeno. Žalobce je tedy povinen uhradit i tuto částku celkem 1 350,-Kč /důkazy o neoprávněnosti přiznání bolestného žalovanému měl soud k dispozici/.

Za ukázkový matematický nesmysl lze označit úpravu na nákladech řízení.

Původně soud určil částku 113 462,-Kč. Na výši přisouzených částkách z prvého rozsudku krajského soudu se nic nezměnilo, přesto došel krajský soud k závěru, že při druhém rozsudku jsem byl úspěšný pouze z 80%.

Právní a matematický paskvil, který rozsudek krajského soudu představuje, dokazuje skutečnost, že žádný mnou oslovený odborník, ani středoškolský profesoři nedokázali spočítat z rozsudku, kolik mně má žalovaný z formulovaného zápočtu zaplatit.

                                                                                      

 

Soudci Krajského soudu v Plzni se podruhé opakovaně a vědomě dopouští porušování povinností soudců při výkonu své funkce. Druhý rozsudek:

  

Podvod č. 1.

Soudci opakovaně a vědomě zamlčeli zásadní právní skutečnost.

Okolnosti ke škodě, vztahující se k částce 23 116,-Kč, nebyly žalovány a nebyly předmětem soudního jednání. Zdůvodňování bylo zcela bezpředmětné.   Částka nemá být v rozsudku uvedena!!

 

Podvod č. 2.

Soudci opakovaně zapřeli v soudním spisu existenci soudně-lékařského posudku MUDr. Mandyse.

Posudek prokazoval křivou výpověď žalovaného o zranění a škodě, která vznikla z fyzického konfliktu, který sám zavinil a zapříčinil.

 

Podvod č. 3.

Soudci nepravdivě uvádí, že pojišťovna neuhradila žalovanému 45 bodů za zranění celkových 125 bodů. V lékařském posudku nejsou žádná zranění za 45 bodů uvedena.

 

Podvod č. 4.

Soudci mě uvádí v omyl, když tvrdí, že jsem žalovanému poškodil zubní náhrady na základě výpovědi svědka, ošetřujícího stomatologa MUDr. Brože. V dané době již existoval soudně-lékařský posudek MUDr. Houby, který nepotvrdil poškození zubních náhrad jako následek fyzického konfliktu. Znalec upozornil na záznam ve zdravotní kartě žalovaného, kde je uvedena potřeba opravy veškerých protetických prací žalovaného téměř rok před fyzickým konfliktem. MUDr. Brož před soudem vypověděl, že uvedl zuby do původního stavu.

 

 

 

 

 

                                                                                   9

 

Podvod č. 5

 

Soud mě uvádí v omyl, když tvrdí, že mám nárok na náhradu nákladů z poměru úspěchu a neúspěchu v rozsahu 80 %.

Žalobce žaloval částku 80 202,20 Kč. Soud mu přiznal celou částku, i když ji neoprávněně rozdělil na

57 086,20 Kč a 23 116,-Kč. Úspěšnost mojí žaloby byla 100 %.

Vzájemný návrh žalovaného je na částku 863 762,80 Kč. Žalovaný získal pravomocně 23 116,-Kč.

Úspěšnost žalovaného je 2,676 %. Z důvodu, že se u žalovaného jedná o část prokazatelného podvodu, který prošel soudy III. stupňů opakovaně, jedná se o úspěšnost, která se nedá číselně ani vyjádřit. Matematická tupost soudců je přímo neuvěřitelná.

 

 

Na druhý rozsudek Krajského soudu v Plzni bylo po určitých komplikacích podáno dovolaní prostřednictvím advokátní kanceláře Veverka – Marvanová dne 9. 6. 2008.

Pro nedostatek času bylo dovolání směrováno pouze na škodu, související s opravou zubních náhrad.

                                                                                   

V dovolání je uvedeno:

-          Nesprávné rozhodnutí soudu ve věci spatřuje žalobce v tom, že soud rozhodoval o povinnosti žalobce, která nebyla předmětem řízení.

-          Soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému částku 23 116,-Kč, která nebyla předmětem řízení.

-          Veškeré kroky učiněné na soudním jednání, týkající se zkoumání oprávněnosti nároku žalovaného na náhradu škody a náhradu škody na zdraví byly projednávány bez právního důvodu.

-          Soud nebyl schopen od podání žaloby v roce 1998 rozhodnout o nároku žalobce, kdy skutkový stav byl soudu znám již po třetím stání a proběhlo 20 soudních jednání.

-          V případě povinnosti uhradit žalovanému náhradu na zdraví, měl soud za povinnost vyžádat si zpracování znaleckého posudku.

-          Vada řízení měla za následek i nesprávné právní posouzení. Soud, ačkoliv je jeho povinností přihlížet ke spoluzavinění poškozeného z úřední povinnosti, a to i bez návrhu, tohoto při přiznání nároku na náhradu škody na zdraví nedbal. Neuplatnil ustanovení Občanského zákoníku, § 441.

-          Tímto jednáním ze strany soudu došlo u žalobce ke zcela zřejmému porušení práva na spravedlivý soudní proces.

 

Přílohou dovolání byl znalecký posudek MUDr. Houby ze dne 13. 4. 2004, doplněný dne 22. 4. 2004.

 

 

 

Druhé dovolání projednává stejný senát Nejvyššího sodou ve složení předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy.

Dne 8. 6. 2009 je vydáno usnesení – dovolání se odmítá.

Vyjádření k postupu Nejvyššího soudu je uvedené v podané ústavní stížnosti, ze dne 25. 2. 2011, zastoupené  JUDr. Juditou Jakubčíkovou.

 

 

 

 

 

 

                                                                               10

 

 

 

Na závažná pochybení soudců při výkonu svých funkcí, byli upozorněni soudci ze správy soudů všech stupňů. V odpovědích je opět zdůrazněno, že nemohou zasahovat do rozhodovacích pravomocí soudců.

Na prokazatelné protiústavní a trestná jednání není reagováno.

                                                                                            

 

V jednom dopisu mě předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová upozornila na možnost podání mimořádného opravného prostředku, podání žaloby na obnovu řízení a zmatečnost.

 

Dne 25. 1. 2010 byla Okresnímu soudu v Plzni podána žaloba na obnovu řízení a zmatečnost.

V tomto podání je nesprávný postup plzeňských soudů popsán, včetně upozornění na nesprávnou matematickou formulaci zápočtu.

Zdůvodňuji neoprávněnost přiznání částky 23 116,-Kč žalované straně. Opakovaně upozorňuji, že škoda, udávaná žalovaným, se nestala a nebyla předmětem soudního jednání.

Současně podávám námitku podjatosti, aby žalobu projednával Okresní a Krajský soud v Plzni.

Přílohou je žádost o soudní ochranu, adresovaná Vrchnímu soudu v Praze.

Žaloba je dodatečně doplněna právní zástupkyní JUDr. Juditou Jakubčíkovou.

Při soudním projednávání bylo opět upozorněno na závažná pochybení soudů.

 

Ve věci rozhoduje soudkyně Okresního soudu v Plzni Mgr. Hana Jarošová.

Je vydáno usnesení, ve kterém je podaná žaloba na obnovu řízení a zmatečnost zamítnuta.

 

Z písemného vyhotovení je patrno, že na obsahu odůvodnění spolupracoval advokát žalované strany a správa soudu.

Na vážné porušení povinnosti soudkyně Mgr. Ivany Žánové, která ve věci již rozhodovala, jsem správu soudu několikrát upozorňoval. Předseda soudu Mgr. Jiří Levý a místopředseda JUDr. Karel Svoboda si jsou vědomi, že když se případ začne znovu projednávat, ukáže se, že v minulosti protiústavnímu postupu při jednání soudu a trestnému jednání soudkyně zajistili ochranu a podporu. Předpoklad, že přijdou o své funkce je důvodný. Soudkyně měla za úkol, za žádných okolností nepřipustit obnovu soudního řízení.

Advokát žalované strany ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že znalecký posudek MUDr. Houby měl žalobce k dispozici ve fázi u řízení I. i II. stupně. Stejný údaj uvádí i soudkyně.

 

Usnesení je opět psáno tak, aby bylo co nejvíce zmatečné a nepřesné.

-          Ve věci je vydán první rozsudek, na základě něhož byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku 80 202,20 Kč.

-          Řízení bylo zastaveno do částky 40 620,-Kč.

-          Vzájemná žaloba zamítnuta do částky 788 789,30Kč.

 

Není uvedena IV. výroková část, ve které je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 23 116,-Kč.

Soudkyně věděla, že tato částka nebyla žalována, nebyla zpětně spojena k projednání, a tedy nebyla předmětem soudního jednání. Částka se objevuje až v zápočtu krajského soudu.                                                                 

 

Soudkyně měla veškeré informace, související s nesprávným úředním postupem a související s projednáváním mého případu. Soudkyně věděla, že zamítnutím žaloby umožní, aby žalovanému zůstal neoprávněný prospěch, spolehlivě prokazatelný podvod.

 

 

                                                                                    11 

 

Podle § 228 o.s.ř.  žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek, jsou-li skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v řízení před soudem prvého stupně.

 

Bez mojí viny se projednávali okolnosti, které nebyly žalovány a nebyly předmětem soudního jednání.

                                                                     

Bez mojí viny soudy III. stupňů existenčně zapřely soudně-lékařský znalecký posudek MUDr. Mandyse, který prokazoval křivou výpověď žalovaného o zranění a škodě, kterou si zavinil svým protiprávním jednáním.

 

Bez mojí viny soudkyně soudu I. stupně zfalšovala výsledky z lékařského posudku MUDr. Juhy, aby mohla žalovanému, prokazatelnému lháři a podvodníkovi, přiznat náhradu za škodu, která se mu nestala.

 

Bez mojí viny soudci II. a III. stupně označily zfalšování lékařského posudku za řádně prokázané.

 

Bez mojí viny nedal soud z úřední povinnosti podnět k vypracování znaleckého stomatologického posudku.

 

Bez mojí viny nezaslal můj právní zástupce dodatečně vypracovaný znalecký stomatologický posudek, v rámci dovolání k Nejvyššímu soudu.

 

Bez mojí viny soudci Nejvyššího soudu zapřeli existenci znaleckého stomatologického posudku, přiložený k druhému dovolání a dovolání odmítly. Zamlčením důležité skutečnosti soudci naplnili podstatu trestného činu  p o d v o d u  a umožnili žalovanému získat pravomocně neoprávněný prospěch.

Svým jednáním soudci zajistili ochranu skandálním rozsudkům soudu I. a II. stupně.

 

Bez mojí viny nereagovaly správy soudů všech stupňů na porušování povinností soudců, kteří se při výkonu své funkce soudce dopustili nezákonného, protiústavního a trestného jednání.

                                                                                 

O stomatologickém znaleckém posudku je v usnesení uvedeno, že se nejedná o nový důkaz, neboť existoval již v době rozhodnutí soudu I. i II. stupně. Znalecký posudek znalce MUDr. Houby byl k dispozici dnem 13. 4. 2004.

 

Protože jsem již nevěděl, jak na neuvěřitelnou nehoráznost, uvedenou v usnesení upozornit, použil jsem přirovnání:

 

V tomto vyjádření soudkyně Mgr. Hana Jarošová LŽE, že by si takto nedovolil lhát ani ten nejotrlejší a nejprolhanější cikán!!

 

Rozsudek ve věci vydal soud I. stupně dne 6. 8. 2003.

První rozsudek vydal Krajský soud v Plzni dne 28. 1. 2004.

 

První část znaleckého stomatologického posudku jsem nechal vypracovat a má datum 13. 4. 2004.

Druhá, důležitější část posudku, byla vypracována dne 22. 4. 2004.

 

Z uvedeného vyplývá, že při projednávání případu před Okresním a Krajským soudem v Plzni znalecký posudek MUDr. Houby ještě neexistoval.

 

                                                                                 12

 

Druhá část znaleckého stomatologického posudku s datem 22. 4. 2004 není ve vydaném usnesení ani

uvedena.

 

Soudkyně Okresního soudu v Plzni Mgr. Hana Jarošová se dopustila trestného činu podvodu, podle Trestního zákona § 250, neboť vědomě a prokazatelně zamlčela důležitou skutečnost, mající vliv na posouzení případu. Svým jednáním zajistila žalovanému pokračování neoprávněného prospěchu, mně zvyšující se škodu a svým kolegům ochranu před vyšetřováním a trestem.

 

 

Z výše uvedeného je patrno, že moje opakované podávání námitky podjatosti vůči plzeňským soudům bylo důvodné. Nejedná se o podjatost v pravém slova smyslu, nýbrž o projev nesouhlasu, aby o mých právech rozhodovaly státní orgány, jejichž zaměstnanci – soudci vědomě, opakovaně a prokazatelně nerespektují platné české zákony.

 

 

 

 

Na porušování povinnosti soudců při výkonu svých funkcí byly upozorněny správy příslušných soudů.

 

Okresní soud Plzeň – město.

 

Předseda Mgr. Jiří Levý.

 

Místopředseda JUDr. Josef Jelínek Ph.D. Jeho závěr: Případ je právně a věcně složitý. Nebudou učiněna žádná nápravná opatření. Zemřel při havárii soukromého letadla, když doprovázel podnikatele na obchodní jednání.

 

Místopředseda JUDr. Karel Svoboda.

 

 

Krajský soud v Plzni.

 

Předseda JUDr. Zdeněk Jaroš.

 

Místopředsedkyně JUDr. Eva Vydrová. Její závěr: Bezdůvodné průtahy soudního jednání jsem nenašla. / U okresního soudu proběhlo 20 soudních jednání. /

 

Dlouholeté zadržování odcizených peněz, psychické zatížení spojené se soudním jednáním, mělo vliv na moji živnostenskou činnost. Zvyšující se škoda postupně zapříčinila moji platební neschopnost.

Krátkodobě to řešily půjčky, ale ty se zase musely splácet. Postupně se začal tvořit dluh na nájmu za nebytový prostor – prodejnu v majetku města Plzně.

 

Protože jsem věděl, že zbytek odcizených peněz, a s tím způsobená škoda, mnohonásobně převyšuje moje závazky, ujistil jsem vlastníka, že dlužné nájemné, včetně úroků, bude uhrazeno.

Způsobená škoda blokací vrácení odcizených peněz se v době vydání prvého rozsudku Krajského soudu v Plzni již pohybovala v řádech miliónů korun.

Vrácení zbytku odcizených peněz by zabránilo následující soudní žaloby.

 

 

 

                                                                               13

 

Postupně byly podány žaloby na dlužné nájemné. Při každé projednávané žalobě jsem upozorňoval příslušnou soudkyni na okolnosti platební neschopnosti, způsobené nesprávným úředním postupem při projednávání vrácení odcizených peněz z prodejny v roce 1997.

Při soudních jednání jsem si nemohl zajistit právní pomoc pro jednání se soudem. Soudu podaná žádost o poskytnutí právní pomoci byla opakovaně zamítána.

Soudem byla potvrzena bezdůvodná výpověď z nebytového prostoru ve vlastnictví města Plzně.

Na moje upozornění, že vlastník jedná v rozporu se zákonem, nebral soud ohled.

 

 

Nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda:

-          S odcizenými penězi jsem nemohl dlouhodobě nakládat.

-          Za opožděné platby se platilo penále.

-          Za překlenovací půjčky se platily úroky.

 

První část odcizených peněz byla vrácena po 7 letech a 11dnech.

Z daňového přiznání v roce 1997 lze škodu poměrem vypočítat. Za uvedené období je škoda vyčíslena částkou 2 092 578,-Kč. Při vymáhání škody odpovědní státní zaměstnanci brání k náhradě škody.

Žádná škoda nebyla uhrazena a v současnosti se škoda stále navyšuje.

 

Žádost o soudní ochranu, podaná Vrchnímu soudu v Praze, proti nezákonnému a protiústavnímu postupu plzeňských soudů, nebyla projednána, protože soudci vrchního soudu nevědí, co znamená výraz - soudní ochrana -  uvedený v Listině základních práv a svobod.

 

 

Dlouhodobé blokování vrácení odcizených peněz a náklady spojené se soudním vymáhání zvětšovaly mojí platební neschopnost.

 

V roce 2008 povolené splácení dluhu vůči VZP 11 617,-Kč, penále 4 474,-Kč.

V roce 2008 povolení splátek vůči FÚ.

V roce 2008 dluh vůči OSSZ 22 770,-Kč rozhodnuto vymáháním prodejem movitých věcí. Po dohodě s exekutorem zaplaceno v několika splátkách.

                                                                                       

Dne 29. 1. 2009 došlo k osobnímu jednání s místopředsedou JUDr. Karlem Svobodou v budově Okresního soudu V Plzni. Předmětem jednání byl projednávaný případ odcizených peněz pod

čj.  31 C 149/1998. Předložil jsem důkazy o porušování zákonů při soudním jednání.

Byla domluvena druhá návštěva, kde předložím důkazy k dopisu Vrchního soudu v Praze.

V odpovědi ze dne 4. 2. 2009 zdůvodňuje místopředseda soudu JUDr. K. Svoboda, proč nemůže nic dělat.

V dopise ze dne 5. 3. 2009 opakovaně upozorňuji na protiústavní a trestné jednání ze strany soudkyně OS Mgr. Ivany Žánové. Za důkazy uvádím posudek o bolestném MUDr. Juhy, soudně-lékařský posudek MUDr. Mandyse a stomatologický posudek MUDr. Houby.

 

Dne 5. 3. 2009 je JUDr. Karel Svoboda opakovaně upozorněn na důležité skutečnosti, související s okolnostmi mého případu projednávání vrácení odcizených peněz:

-          Celý vzájemný návrh žalovaného je vyloučen.

-          Zpětně spojeno 788 789,30 Kč, v rozsudku zamítnuto.

-          Částka 23 116,-Kč nebyla předmětem soudního jednání.

-          Tři lékařské posudky, důkazy prokazující, že se žalovanému přiznaná škoda nestala.

 

 

                                                                                   14                 

 

Dne 9. 3. 2009 vydává Okresní soud v Plzni usnesení na nařízení exekuce pro částku 37 793,-Kč vůči VZP. Exekuci schvaluje JUDr. Karel Svoboda.

Dne 10. 6. 2009 podávám na vydané usnesení odvolání.

Opakovaně upozorňuji na okolnosti vzniklého dluhu, způsobené nesprávným úředním postupem, při projednávání vrácení odcizených peněz z prodejny v roce 1997. Upozorňuji na chybnou formulaci matematického zápočtu v rozsudku krajského soudu a vyčísluji, že zbytek odcizených peněz s úroky přesahuje 400 000,-Kč. Upozorňuji, že podle o.s.ř.  § 164 – předseda soudu opraví matematickou chybu sám, a to i bez návrhu. V mém případě soud odmítá chybu opravit.

V příloze je chyba uvedena a škoda vyčíslena.

Dne 30. 10. 2009 vydává Krajský soud v Plzni usnesení ve složení JUDr. Alexandr Šíma, JUDr. Eva Vydrová /místopředsedkyně KS /, JUDr. Zdeněk Pulkrábek Ph.D. – odvolání povinného se odmítá.

 

Dne 11. 12. 2009 jsem exekutorem vyzván, že dle zákona může za asistence zámečnické služby a policie vniknout do mého domu, zajistit vybavení domácnosti, případně vydražit mojí nemovitost.

 

Dne 6. 1. 2010 podávám Okresnímu soudu v Plzni žádost o odložení exekuce a žádost o poskytnutí právní pomoci.

V odůvodnění: Plzeňské soudy rozhodly o exekuci veškerého mého majetku za nezaplacenou částku vůči VZP a OSSZ. Při soudním projednávání jsem neměl možnost zajistit si právní pomoc. Na zdůvodnění vzniklého dluhu nebral soud ohled.

V dané době jsem žádal Vrchní soud v Praze o soudní ochranu proti postupu plzeňských soudů.

Výkonem exekuce se mně zvyšuje škoda, která mně byla nesprávným úředním postupem způsobena.

Žádám soud, aby respektoval práva zaručena Ústavou ČR, tj. právo na soudní ochranu a právo na právní pomoc.

Dne 15. 2. 2010 jsem vyzván okresním soudem k doplnění žádosti o odložení exekuce. Sdělení rozhodných skutečností, pro které žádá o odložení exekucí.                                                                                    

 

Dne 26. 2. 2010 doplňuji své podání ze dne 6. 1. 2010. Opakovaně upozorňuji, že součástí podání byla žádost o poskytnutí právní pomoci. Upozorňuji, že dne 28. 1. 2010 bylo soudu vráceno potvrzení o výdělkových a majetkových poměrech. Až do současnosti mně nebyla pro jednání se soudem poskytnutá právní pomoc.

Opět uvádím nesprávný úřední postup při projednávání mého případu a vědomá pochybení ze strany soudkyně Mgr. Ivany Žánové, které předseda a místopředseda Okresního soudu v Plzni vytváří ochranu při porušování zákonů.

Závěrem opakovaně žádám o poskytnutí právní pomoci pro jednání se soudem. Přílohou je druhé dovolání v zastoupení AK Veverka @ Marvanová ze dne 9. 6. 2008.

 

Prodeji rodinného domu exekutorem jsem zabránil tím, že jsem pod tímto tlakem prodal dům za nejvyšší možnou cenu. Stalo se tak na začátku roku 2010. Tímto krokem jsem zabránil, abych se nemusel z domu vystěhovat a stal se tak ze mne bezdomovec!

 

Pro částku 37 793,-Kč s náklady exekutora 12 090,40 Kč byl prodán rodinný dům v odhadní ceně

5 174 830,-Kč. Vznikla mně škoda přesahující 4,5 mil. korun + daň z prodeje zaplatit FÚ z odhadní ceny, cca 155 tisíc korun.

 

Dne 25. 3. 2010 se Okresní soud vyjadřuje k dopisu ze dne 6. 1. 2010 o bezplatné ustanovení zástupce. V tomto případě se nejedná o věc po právní nebo skutkové stránce složitou.

 

 

 

                                                                                   15

 

Dne 2. 4. 2010 se vyjadřuji k dopisu soudu ze dne 25. 3. 2010.

Právo na právní pomoc pro jednání se soudem je právo zaručené Ústavou ČR.

Soud nemůže podmiňovat přidělení právní pomoci složitostí úředního jednání.

Upozorňuji, že byla podána žaloba na obnovu řízení a zmatečnost. Finanční problémy způsobily soudní průtahy a přiznání neoprávněného prospěchu žalovanému. Kdyby soudci plzeňských soudů si řádně plnili svoje povinnosti, nekryli a nepodporovali trestnou činnost, právního zástupce pro jednání se soudem bych nepotřeboval, neboť by mně žádný dluh nevznikl.

 

Dne 28. 4. 2010 jsem soudem opět vyzván k doplnění svého podání. Moje podání je soudem označeno za vágní a velmi neurčité. V případě nedoplnění podání, soud nebude k tomuto přihlížet.

 

Dne 6. 5. 2010 odpovídám na výzvu soudu ze dne 28. 4. 2010.

Opakovaně upozorňuji, že jsem soud žádal o poskytnutí právní pomoci. Do současnosti mě nebyla právní pomoc poskytnuta. Uvádím citaci z Listiny základních práv a svobod čl. 37 – každý má právo na právní pomoc pro jednání se soudem. Nerespektováním tohoto práva státními zaměstnanci Okresního soudu Plzeň – město považuji za pohrdání občanským právem zaručeným Ústavou ČR.

Opakovaně upozorňuji na závažná pochybení ze strany soudu při projednávání mého případu.

 

Dne 27. 5. 2010 vydává Okresní soud Plzeň usnesení:

-          Návrh povinného na přerušení řízení / exekuce / se zamítá.

-          Návrh povinného na ustanovení zástupce se zamítá.

V odůvodnění soud uvádí, proč nelze vyhovět přerušení exekuce. Soud neshledal podmínky pro ustanovení právního zástupce. V podpisu je JUDr. Karel Svoboda.

 

Proti vydanému usnesení ze dne 27. 5. 2010, podávám dne 7. 7. 2010 odvolání.

Ve vyjádření uvádím, že soud přerušením exekuce mohl zabránit velké škodě. Upozornil jsem soud, že jsem dům prodal pod nátlakem sám. Ze strany soudu se jednalo o nezákonnost, bezohlednost a nemorálnost.                                                                                                                                                         

 

Soudci, kteří ve věci rozhodovali, věděli a měli důkazy, že mne platební neschopnost, a tím vzniklé dluhy, zavinili svým nesprávným úředním postupem. Soud nezajímaly okolnosti, že schváleným výkonem exekuce a prodejem domu ztrácím vlastní bydlení. Dům je součástí hospodářského stavení, jehož součástí je chlév, zvířata a krmení pro ně určené. Ve stodole upravené na dílnu je potřebné vybavení určené pro podnikání a výrobu.

Nařízená exekuce je ukázkou bezohlednosti a nemorálnosti ze strany plzeňských soudců.

 

Neposkytnutí právní pomoci, v tak závažné věci, jako je exekuce movitého i nemovitého majetku pro malé částky vůči státu, považuji ze strany soudu za mstu a pohrdání právem zaručeným Ústavou ČR.

 

Dne 31. 8. 2010 vydává Krajský soud v Plzni ve složení předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové, soudců JUDr. Evy Sladké a JUDr. Miloslava Ungra - usnesení:

 

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

 

V odůvodnění je uvedeno, proč pro jednání se soudem ve věci nařízené exekuce mne nebyla poskytnuta právní pomoc a okolnosti platební neschopnosti v důsledku odcizených peněz z roku 1997 nebyly ani dostatečně konkretizovány.

Z uvedených důvodů označuje usnesení okresního soudu za věcně správné.

 

                                                                                  16

 

Dne 12. 10. 2009 nařizuje Okresní soud Plzeň – město pro částku 59 691,-Kč Vůči OSSZ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Podepisuje Lucie Manglová.

Dne 8. 12. 2009, v rámci odvolání, žádám soud o poskytnutí právní pomoci na odborné vypracování podaného odvolání.

Na výzvu soudu vracím dne 28. 1. 2010 potvrzení o majetkových poměrech, kde uvádím, že jsem nezaměstnaný, nemám žádný příjem,  majetkem nemohu nakládat z důvodu zástavy pro exekuční vymáhání.

Dne 9. 3. 2010 je vydáno usnesení okresního soudu:

 – návrh povinného na ustanovení právního zástupce se zamítá.

V odůvodnění je mimo jiné uvedeno – podmínky pro ustanovení právního zástupce soud neshledal, neboť v tomto případě se nejedná o věc po právní nebo skutkové stránce složitou a z exekučních titulů je tedy zřejmé,… lze předpokládat, že je schopen se sám dostatečně hájit.

Uváděnou právní hrůzu podepsal předseda Okresního soudu v Plzni Mgr. Jiří Levý !!!

 

Na vydané usnesení ze dne 9. 3. 2010 bylo podáno odvolání.

V odůvodnění uvádím, že neposkytnutí právní pomoci je porušeno právo zaručené Ústavou ČR.

Nesouhlasím, aby o mém právu zaručeném ústavou rozhodoval soudce, který při výkonu funkce předsedy soudu nerespektoval zákon a porušoval Ústavu ČR. Opakovaně jsem upozornil na závažné porušování zákonů ze strany soudkyně OS Mgr. Ivany Žánové, na které správa soudu nereaguje.

Místo právního narovnání nesprávného úředního postupu ve věci vrácení odcizených peněz, schvaluje soud exekuci veškerého majetku pro nedoplatky vůči státu.

Přílohou je žaloba na obnovu řízení a zmatečnost.

Soudci Krajského soudu v Plzni, ve složení JUDr. Olga Klímová, JUDr. Marta Havlová a JUDr. Jana Řeřichová, postup soudu I. stupně potvrzují.

 

Dne 15. 7. 2009 je vydán Okresním soudem v Plzni výkon na platební výměr, vydaný 0SSZ na částku 26 555,-Kč. Usnesení podepisuje Mgr. Jiří Levý, předseda soudu.

Na výkon je určen nemovitý majetek dle výpisu katastrálního úřadu.

 

 

V souhrnu uvedu nezákonné, protiústavní a trestná jednání soudců.

 

Okresní soud v Plzni – Na vydání rozhodnutí o potvrzení platebního rozkazu, potřeboval 20 soudních jednání.

 

Soudkyně Mgr. Ivana Žánová.

 

Nerespektování zákonů:

 

-          Zákon č. 6/2002 Sb. § 79 – povinnosti soudců.

-          Občanský zákoník § 580, § 581 – podmínky pro započtení.

-          Občanský zákoník §441 – zavinění poškozeného.

 

Porušení Trestního zákona:

 

-          § 250  -  podvod 4-násobný.

-          § 166  -  nadržování.

-          § 158  -  zneužívání pravomoci veřejného činitele.

 

Porušení čl. 95 Ústavy ČR, soudkyně se neřídila zákonem.

                                                                                 17

 

Krajský sou v Plzni – rozhodl, že žalovaný je povinen po 7 letech vrátit část odcizených peněz.

 

Rozhodovaly soudkyně JUDr. Jaroslava Pihlíková, JUDr. Jarmila Růžková, JUDr. Taťana Pánková.

 

Nerespektování zákonů:

 

-          Zákon č. 6/2002 Sb. § 79 – povinnosti soudců.

-          Občanský zákoník § 580, § 581 – podmínky pro započtení.

-          Občanský zákoník §441 – zavinění poškozeného.

 

Porušení Trestního zákona:

 

-          § 250  -  podvod 5-tinásobný.

-          § 166  -  nadržování.

-          § 158  -  zneužívání pravomoci veřejného činitele.

 

Porušení čl. 95 Ústavy ČR, soudkyně se neřídily zákonem.

 

 

Krajský soud v Plzni – druhé rozhodnutí. Žalovaný získává pravomocně peníze za podvod.

 

Rozhodovaly soudkyně JUDr. Jaroslava Pihlíková, JUDr. Jarmila Růžková, JUDr. Taťana Pánková.

 

Nerespektování zákonů:

 

-          Zákon č. 6/2002 Sb. § 79 – povinnosti soudců.

-          Občanský zákoník § 580, § 581 – podmínky pro započtení.

-          Občanský zákoník §441 – zavinění poškozeného.

 

Porušení Trestního zákona:

 

-          § 250  -  podvod 5-tinásobný.

-          § 166  -  nadržování.

-          § 158  -  zneužívání pravomoci veřejného činitele.

 

 

Porušení čl. 95 Ústavy ČR, soudkyně se neřídily zákonem.

 

 

 

Na porušování zákonů ze strany soudců jsem opakovaně upozorňoval předsedkyni Nejvyššího soudu JUDr. Ivu Brožovou.

Dopisem ze dne 25. 11. 2010 píši ve věci: Oznámení – soudci nadřízených soudů při výkonu svých funkcí kryjí a podporují porušování zákonů, nerespektování Ústavy ČR a trestné jednání ze strany soudců soudů nižších stupňů při výkonu svých funkcí.

 

V odpovědi ze dne 23. 12. 2010 předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová uvádí, že jí přísluší vyřizovat pouze stížnosti na průtahy a nevhodné chovaní soudců.

V případě soudkyně Mgr. Ivany Žánové, mně doporučila obrátit se na Policii ČR.

 

                                                                                18

 

Dále je uvedeno, soudní funkcionáři Okresního soudu Plzni nemohou zasahovat do exekuce na můj majetek. Proto také předseda OS Mgr. Jiří Levý a místopředseda JUDr. Karel Svoboda nijak nezasahovali do exekuce na můj majetek. /Oba uvedení soudci do exekuce nezasahovali, ale přímo ji nařizovali/.

-------------------------------------

 

Oznámení o porušování zákonů na soudce české justice Policii ČR.

 

Dne 20. 8. 2009 došlo v budově ředitelství policie v Nádražní ulici v Plzni k setkání se dvěma pracovníky policie. Pověření pracovníci policie neměli žádné informace o mém případu.

Pro seznámení jsem předložil dopisy:

Oznámení o porušování zákonů ze dne 3. 8. 2009. Dopis měl 7 stran a nebyl ukončen, jednalo se o první část.

Dopis Vrchnímu soudu v Praze ze dne 11. 8. 2008.

                                                                                   

Dne 21. 8. 2009 došlo k opakovanému setkání s pracovníky policie K rajského ředitelství v Plzni za přítomnosti mého svědka. V úvodu jsem se policistů zeptal, zda z předložených dopisů je případ dostatečně a srozumitelně popsán. Ze strany policistů nebyly žádné dotazy.

Následovalo předkládání příslušných důkazů.

Předkládané důkazy o prokazatelném porušování zákonů ze strany soudkyně Mgr. Ivany Žánové nevzali přítomní policisté do ruky a následně v písemném stanovisku uvedli, že nebylo nalezeno porušení zákona.

Postup policie při vyšetřování je uveden zápisem v dopise, řediteli Krajského ředitelství v Plzni, panu Miloslavu Mašterovi, ze dne 25. 8. 2009.

 

Dne 22. 3. 2010 je na Obvodní oddělení Plzeň – střed podáno oznámení o porušování zákonů ze strany předsedy Okresního soudu Plzeň-město Mgr. Jiřího Levého a místopředsedy JUDr. Karla Svobody.

Oznámení se týká zákona č.6/2002 Sb. § 62, § 79, § 171, § 128, Trestního zákona § 166 a § 158.

Zdůvodnění k tomuto podání provedu ústně do protokolu a předložím příslušné důkazy.

Současně podávám námitku podjatosti, aby toto podání projednávala plzeňská policie.

Za důvod uvádím, že plzeňská policie opakovaně neplní svoje povinnosti, tak jak je zákonem stanoveno.

Za příklad uvádím nečinnost policie po vloupání do prodejny, krádeži peněz, způsobené škodě, ochraně pachatele po krádeži a jeho křivé výpovědi. Ochrana a podpora trestné činnosti ze strany advokátů, zastupující protistrany před soudem.

Kopie podání byla zaslána policejnímu prezidentovi Oldřichu Martinů s žádostí o změnu příslušnosti vyšetřování tohoto podání.

O podání byla informována předsedkyně NS JUDr. Iva Brožová.

 

Policejní prezident Oldřich Martinů dostal ode mne několik informačních dopisů, související s nečinností plzeňské policie, v souvislosti s mým případem.

Kopie podání oznámení o porušování zákonů plzeňskými soudci byla poslána dne 22. 3. 2010 policejnímu prezidentovi Oldřich Martinů. Žádám o zajištění přidělení vyšetřovatele pro podání oznámení o porušování zákonů ze strany soudců a dalších státních zaměstnanců.

 

Ze strany policie mne nebyl přidělen vyšetřovatel a nebylo mne umožněno doplnit a předložit důkazy o nezákonném a trestném jednání ze strany soudců plzeňských soudů.

 

        

                                                                                      19

 

Dne 15. 7. 2011 bylo na OO PČR Plzeň – Skvrňany podáno trestní oznámení na Soudkyni Okresního soudu v Plzni Mgr. Hanu Jarošovou, která projednávala žalobu na obnovu řízení a zmatečnost, podanou dne 25. 1. 2010. Po soudním projednání vydala usnesení, ve kterém žalobu zamítla.

Na vydané usnesení bylo podáno odvolání.

Ve vydaném usnesení soudkyně vědomě zatajila důležité skutečnosti, rozhodné pro posouzení. Současně uvedla vědomě nepravdivé údaje, aby mohla žalobu na obnovu řízení a zmatečnost zamítnout.

V závěru žádám policii, aby v případě nejasností mě vyzvala k doplnění podání. Upozorňuji policii, že Trestní řád, § 159 stanoví, že odložení trestního oznámení musí být formou usnesení s možností opravného prostředku podání stížnosti.

Mnou podané trestní oznámení na soudkyni Mgr. Hanu Jarošovou odložila policie opět vyrozuměním.                                                                                  

 

Dne 12. 8. 2011 je Krajskému ředitelství v Plzni, řediteli Mgr. Jaromíru Kníže, podána žádost o osobní projednání mého případu a vysvětlení, proč plzeňská policie opakovaně odmítá vyšetřovat prokazatelnou trestnou činnost. Jednotlivé body pro jednání jsou přímo uvedeny.

K setkání a jednání nedošlo a věc byla postoupena k vyřízení ke Krajskému soudu v Plzni.

Předseda Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Jaroš postoupil vyřízení k předsedovi Okresního soudu v Plzni Mgr. Jiřímu Levému. Ten ve svém dopise uvedl, že není oprávněn zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudců.

 

Dne 8. 11. 2011 je podán dopis řediteli Krajského ředitelství v Plzni Mgr. Jaromíru Kníže.

V dopise upozorňuji, že policie opakovaně odmítá reagovat na prokazatelné porušování zákonů, související s mým případem. Uvádím skutečnosti prokazující trestné jednání soudkyně Mgr. Hany Jarošové. Pro zdůraznění používám přirovnání:

Ve svém usnesení soudkyně Okresního soudu v Plzni lže způsobem, že by si to nedovolil ani ten nejprolhanější cikán!!!

Uvádím současný stav:

Trestní oznámení na soudkyni Mgr. Hanu Jarošovou projednával její nadřízený Mgr. Jiří Levý, na kterého jsem v minulosti podal trestní oznámení o porušování zákona č. 6/2002, § 62, § 79, § 171,

§ 128 a Trestního zákona § 166, § 158.

Závěrem připomínám spolčení advokátů, zastupující protistrany před soudem, kteří spolupracovali na podvodu žalovaného v částce 863 762,80 Kč.

 

Dopisem ze dne 6. 12. 2011 upozorňuji ředitele Mgr. Jaromíra Kníže, že plzeňská policie nereagováním na trestnou činnost umožnila, aby mne plzeňské soudy schválily k exekuci veškerý můj majetek, jako důsledek nesprávného úředního postupu, spojený s mým případem.

Přílohou je kopie podání Okresnímu soudu v Plzni, ve kterém podávám odvolání, související s prováděnou exekucí mého majetku. Ve druhé části se vyjadřuji k myšlenkové úrovni státních zaměstnanců a vysvětluji, proč používám výrazy – policejní debil – justiční zločinec- talárový debil.

 

----------------------------------------------------

 

Porušování zákonů ze strany správy příslušných soudů.

 

Soudci správy příslušných soudů byli opakovaně upozorňováni na porušování povinností soudců při výkonu svých funkcí při projednávání mého případu.

Výkon státní správy soudů se řídí zákonem č. 6/ 2002 Sb., § 124 - § 128.

 

§ 128 – Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil svoje povinnosti při výkonu své funkce … podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců. /zákon č. 7/ 2002./

                                                                                  20

 

Uvedený zákon nerespektovali:

 

Předseda Okresního soudu v Plzni Mgr. Jiří Levý.

Místopředseda Okresního soudu v Plzni JUDr. Karel Svoboda.

                                                                                      

Informaci o případu dostal předseda Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Jaroš dne 8. 11. 2005. Na hrubé porušování povinností soudců nereagoval a odpovědnost přenesl na místopředsedkyni Krajského soudu v Plzni.

Místopředsedkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Eva Vydrová po přezkoumání v dopise ze dne

27. 2. 2007 uvedla, že v mém případě jde o věc složitou skutkově i právně.

Nedůvodné průtahy v řízení u okresního soudu jsem nezjistila.

Podání doručené předsedovi Krajského soudu v Plzni dne 8. 11. 2005 považujte tedy tímto za vyřízené.

 

Na opakované podněty předseda Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Jaroš nereagoval.  

 

 

Uvedení soudci svým přístupem umožnili, aby žalovaný získal neoprávněný prospěch – podvod, který nebyl žalován a poskytli ochranu protiústavnímu a trestnému jednání soudců, kteří ve věci rozhodovali.

Svůj přístup zdůvodňovali nemožností zasahovat do rozhodovacích pravomocí soudců.

 

Jejich jednání nese znaky trestného činu podvodu § 250, trestného činu nadržování § 166 a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 Trestního zákona.

 

 

Porušování zákonů soudci Vrchního soudu v Praze, kteří mohli učinit opatření, směřující k nápravě.

 

Na porušování zákonů ze strany plzeňských soudců byli upozorněni v rámci podané námitky podjatosti proti plzeňským soudcům a opakovanou žádostí o soudní ochranu proti nezákonnému a protiústavnímu postupu ze stran soudců plzeňských soudů.

 

Soudci, projednávající námitku podjatosti:

 

JUDr. Danilela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Vladislava Riegrová Ph.D.

 

Soudci, projednávající žádost o soudní ochranu:

 

JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová,

JUDr. Lyana Rozlivková.

Opakovaně a podrobně informován předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimír Stibořík.

 

Jejich jednání nese znaky trestného činu podvodu § 250, trestného činu nadržování § 166 a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158, Trestního zákona a osobní zbabělosti.

 

 

 

 

 

 

                                                                                      21

 

Dne 3. 2. 2011 je zaslán dopis trestnímu kolegiu Nejvyššího soudu.

V oslovení je 22 soudců vyjmenováno, v čele s předsedou JUDr. Stanislavem Rizmanem.

Věc: Upozornění – někteří vaši kolegové, soudci české justice dlouhodobě, vědomě a prokazatelně porušují platné české zákony.

Podrobně popisuji podvodné jednání, při projednávání mého případu, ze strany soudců soudů třech stupňů a následně navazující exekuce za psychický justiční teror!

Závěrem uvádím, že dopis není opravný prostředek, ani stížnost.                                                                                  

Odvolávám se na etiku advokátů a soudců a doufám, že se najde soudce, pro kterého výraz čest a svědomí něco znamená a dá podnět k právnímu narovnání mého případu. Můžete zachránit dobré jméno české justice, nebo naopak docílit úplného společenského znemožnění.

Přílohou je 37 důkazních listin, prokazující obsah dopisu.

Kopie dopisu byla zaslána předsedovi občanskoprávního a obchodního kolegia JUDr. Františku Ištvánkovi.

 

Dne 2. 6. 2011 je zaslán dopis předsedkyni NS JUDr. Ivě Brožové ve věci: Žádost o zajištění práva na spravedlivý soudní proces.

Přílohou je dopis trestnímu kolegiu Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, kde je protiústavní a trestné jednání ze strany soudců soudů III. stupňů podrobně popsáno, včetně příslušných důkazů.

V odpovědi ze dne 25. 7. 2011, předsedkyně NS JUDr. Iva Brožová sděluje, že z principu nezávislosti soudů a soudců jí nepřísluší, aby se vyjadřovala k mému případu.

 

Dne 9. 2. 2011 odpovídá předseda kolegia JUDr. František Ištvánek.

V podstatě vysvětluje, proč nemůže nic dělat a odkazuje mně na podání ústavní stížnosti.

Následně podaná ústavní stížnost byla dne 19. 4. 2011 odmítnuta.                                                  

                                                                                     

Dne 18. 2. 2011 je zaslán dopis prezidentovi Soudcovské unie JUDr. Tomáši Lichovníkovi.

Uvádím, že dne 3. 9. 2009 byla faxem zaslána informace o závažném porušování povinnosti soudců při výkonu svých funkcí. Na závažná porušování povinností soudců jsem v minulosti již upozorňoval předchůdce JUDr. Jaromíra Jirsu. S případem je seznámen předseda ÚS JUDr. Pavel Rychetský, předsedkyně NS JUDr. Iva Brožová.

Na soudkyni OS Mgr. Ivanu Žánovou bylo podáno trestní oznámení. Správa příslušného soudu vytváří trestnému jednání ochranu a jako projev msty, za podávané stížnosti, schvaluje předseda a místopředseda exekuci veškerého mého majetku za nedoplatky vůči státu, které bylo zaviněno nesprávným úředním postupem při vyšetřování a projednávání mého případu ve věci odcizených peněz z prodejny.

Za hlavní body uvádím:

-          Soudci soudů III. stupňů mají vědomou spolupráci na podvodu žalovaného!!

-          Žalovaný získal neoprávněný finanční prospěch, který nebyl žalován a nebyl předmětem soudního jednání!!

-          Jestliže se soudci české justice rozhodnou krýt a podporovat protiústavní a trestné jednání svých kolegů, činí takto opakovaně a vytrvale. Současný právní systém jim takovéto jednání umožňuje.

-          Takto si soudci české justice představují spravedlnost!!

-          Důkazy, prokazující trestné jednání soudců, nelze zpochybnit.

 

Přílohou je dopis trestnímu kolegiu Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011 a trestní oznámení na předsedu a místopředsedu Okresního soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2010.

 

Prezident Soudcovské unie, JUDr. Tomáš Lichovník, nenašel v sobě dost odvahy, aby na dopis odpověděl.

                                                                                  22

 

                 

                                                              NÁVRHY NA DOKAZOVÁNÍ

 

 

Povinnosti soudců jsou uvedeny v zákoně č. 6 / 2002 Sb.

 

§ 60 – předpoklady pro funkci soudce.

Odst. 1 – soudcem může být ustanoven občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat.

Odst.  2 – podmínkou je bezúhonnost.

Odst.  3 – řádné ukončení studia na  vysoké škole v oblasti práva.

 

§ 62 – Slib.

„ Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě“.

 

§ 79 – práva a povinnosti soudců a přísedících.

Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázány pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

 

§ 80.

Odst. 2,

Písm. a – je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost a soudnictví a jeho dobrou pověst.

Písm. b – je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce.

Písm. f – dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla zpochybňována.

 

Výkon státní správy soudů a působnost jejich orgánů. § 123 - § 127.

§ 128 – zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé nestranné odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu.

 

Zákon č. 7 Sb. – o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.

Hlava III. – Řízení o kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců.

§ 15 - /zkráceně/ jsou-li skutečnosti, které mají znaky trestného činu, kárné řízení přeruší a věc postoupí příslušnému orgánu.  

 

 

Porušování povinností soudců při výkonu svých funkcí je v žalobě uvedeno a prokázáno důkazy, které nelze zpochybnit.

Správy příslušných soudů na porušování zákonů, nerespektování ústavy a spolehlivě prokazatelná trestná jednání soudců přiměřeně v souladu se zákonem nereagovaly.

 

V případě, že si soudci, kteří můj případ projednávali a dozorovali myslí, že jednají v souladu se zákonem, nestranně spravedlivě a bez průtahů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jejich postup nese znaky značně snížené rozumové rozpoznávací schopnosti.

 

                                                                                 23

 

 

Pokud si soudci skutečně neuvědomují svojí nespravedlnost a trestná jednání, je tento stav způsoben vážnou psychickou poruchou označovanou za demenci – pokročilé stádium debility.

 

Tento stav může objektivně posoudit jedině znalec z oboru psychiatrie.

Psychicky narušení soudci nemohou rozhodovat o právech občanů!

 

Navrhuji, aby žalovaní byli vyšetřeni soudním znalcem z oboru psychiatrie za přítomnosti a konzultace se znalcem práva.

Navrhuji součástí vyšetření provést psychotesty, které prokážou základní inteligenční schopnost soudců.

Tento postup je povinný u řidičů z povolání, a to řídí jen auta. Soudci rozhodují často o osudech lidí.

 

Navrhuji, aby doplňující vyšetřování zahrnovalo otázky prokazující základní znalosti práva, potřebných pro řádný a spravedlivý výkon soudcovské funkce:

 

1.       Je právně a věcně složité rozhodnout o povinnosti vrátit odcizené peníze, když pachatel byl znám od prvého dne krádeže, sám se přiznal a odcizení potvrdilo pět svědků?

2.       Je odstranění jistícího zařízení od uzamčeného prostoru neoprávněnou osobou bez soudního rozhodnutí trestný čin vloupání?

3.       Je odcizení peněz za zboží neoprávněnou osobou trestný čin krádeže?

4.       Je křivá výpověď svědka o způsobené škodě trestný čin?

5.       Je v souladu s Občanským zákonem, § 580, projednávat zápočet odcizených peněz za zboží z prodejny proti návrhu žalovaného, který požadoval náhradu za nájem a poškození zdraví. Jedná se o pohledávky stejného druhu?

6.       Může se provádět zápočet odcizených peněz, proti poškození zdraví, OZ § 581.

7.       Může soud projednávat okolnosti, které nejsou předmětem soudního jednání?

8.       Je 20 soudních jednání přiměřených na potvrzení platebního rozkazu, kde se pachatel sám přiznal?

9.       Mohou soudci při soudním jednání existenčně zapřít soudně lékařský posudek, uložený v soudním spise, vypracovaný z podnětu policie, prokazující křivou výpověď žalovaného?

10.   Může soudce soudu I. stupně pozměnit-zfalšovat výsledky z lékařského posudku, aby mohl žalovanému, prokazatelnému lháři, podvodníkovi a zloději přiznat náhradu, za neexistující škodu?

11.   Může odvolací a dovolací soud takovýto postup označit za řádně prokázaný a zdůvodněný.

12.   Může soud přiznat žalovanému náhradu za ublížení na zdraví z fyzického konfliktu, který sám zavinil a vyprovokoval?

13.   Může být náhrada za škodu na zdraví přiznána bez znaleckého posudku?

14.   Je správné a v souladu se zákonem, aby si pachatel trestného činu vloupání a krádeže ponechal odcizené peníze v držení po celou dobu vyšetřování a soudního jednání?

15.   Je v právním státě normální a správné, aby odcizené peníze pachatel vrátil po rozhodnutí soudu až po více než sedmi letech?

16.   Může soud pravomocně přiznat žalovanému náhradu za neexistující vymyšlenou škodu, která nebyla žalována a nebyla předmětem soudního jednání?

17.   Může správa soudu krýt nesprávná, protiústavní a trestná jednání ze strany soudců příslušných soudů?

18.   Může správa soudu omlouvat trestná jednání soudců s odkazem na jejich nezávislost?

19.   Mohou se soudci při protiústavním a trestném jednání vzájemně kolektivně krýt?

20.   Je Česká republika demokratický právní stát, kde zákony platí pro všechny stejně?

 

 

                                                                             24

 

 

Návrh na předvolání svědků.                                             

 

Ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila:

-          Podání vysvětlení, proč osobně a jim řízení státní zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti, opakovaně v souladu se zákonem, nereagují na hrubé porušování povinností soudců, při výkonu svých funkcí.

 

Důkazní listiny, dopisy adresované Ministerstvu spravedlnosti:

 

5. 12. 2006 – Oddělení stížností.

2. 4. 2008 – Odbor generální inspekce.

13. 2. 2009 – Odbor stížností.

13. 2. 2009 – Odbor dohledu.

13. ě. 2009 – Odbor odškodňování.

12. 3. 2009 – Odbor odškodňování.

28. 5. 2009 – Min. sprav. JUDr. Daniela Kovářová.

25. 1. 2010 – Odbor dohledu.

 

Důkazní listiny, adresované JUDr. Jiřímu Pospíšilovi:

 

5. 12. 2006 – Informační dopis.

5. 1. 2007 -  11 stran + 10 příloh.

11. 4. 2008 – Zasláno faxem – žádost o osobní setkání za účelem předložení nezpochybnitelných 

                       důkazů, prokazujících nezákonný postup státních zaměstnanců a advokátů.

3. 11. 2008 – 6 stran + 2 přílohy.   

9. 8. 2010 – Upozornění na porušování zákonů, související s mým případem.

9. 8. 2011 – Upozornění na dlouhodobé porušování zákonů ze strany plzeňských soudů.

 

 

Jediné mně známé vyjádření k mému případu ze strany JUDr. Jiřího Pospíšila je ze dne 3. 11. 2011, v dopise adresovaném místopředsedkyni vlády Mgr. Karolíně Peake.

Mimo jiné je zde uvedeno:

-          Pro podání pana Schotty je typická obsahová nesourodost až nejasnost, …či záměrné překrucování podávaných vysvětlení.

 

Ministr spravedlnost JUDr. Jiří Pospíšil se může k podané žalobě vyjádřit, která část podání je nesourodá, nejasná, či záměrně překrucována. Konkrétně uvést, které údaje jsou nepravdivé a nelze je spolehlivě prokázat.

 

 

Předsedkyni Nejvyššího soudu JUDr. Ivu Brožovou:

-          Podání vysvětlení, proč ze své funkce nedala podnět k dodržování zákonů, související s projednáváním mého případu.

 

Důkazní listiny adresované místopředsedovi NS JUDr. Pavlu Kučerovi:

10. 4. 2006 – Informace o nesprávném postupu soudu I. a II. stupně.

12. 6. 2006 – Zasláno faxem.

 

 

                                                                                25

 

Důkazní listiny, adresované JUDr. Ivě Brožové:

 

29. 12. 2006 – 5 stran + 3 přílohy.

29. 3. 2007 – Stížnost.

19. 11. 2007 – 5 stran + 4 přílohy.

14. 3. 2008 – Informace o pochybení soudů III. stupňů.

19. 12. 2008 – 4 strany + 4 přílohy.

18. 3. 2009 – Urgence žádosti o soudní ochranu.

16. 4. 2009 – Stížnost na soudní průtahy, oznámení o nerespektování občanských práv uvedených v

                       Ústavě ČR, stížnost na předsedu Vrchního soudu v Praze.

16. 10. 2009 – Upozornění na vážná pochybení ze strany plzeňských soudů + 3 přílohy.

15. 1. 2010 – Stížnost na nečinnost Vrchního soudu v Praze, oznámení o nerespektování práv

                       zaručených Ústavou ČR.

26. 3. 2010 – Oznámení o porušování zákona č. 6/2002 Sb., zneužití pravomoci veřejného činitele a

                        nadržování soudců Vrchního soudu v Praze.

25. 11. 2010 – Oznámení – soudci nadřízených soudů při výkonu svých funkcí kryjí a podporují

                          porušování zákonů, nerespektování Ústavy ČR, trestná jednání ze strany soudců soudů

                          nižších stupňů při výkonu svých funkcí.

2. 6. 2001 – Žádost o zajištění práva na spravedlivý soudní proces + 5 příloh.

 

 

Předsedu Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimíra Stiboříka:

 

-          Podání vysvětlení, proč soudci Vrchního soudu v Praze nereagují na vážná porušování zákonů ze strany soudců plzeňských soudů a neznají význam právních výrazů uvedených v zákoně.

 

Listiny, adresované Vrchnímu soudu v Praze:

 

13. 3. 2007 – podaná námitka podjatosti proti soudcům plzeňských soudů.

11. 8. 2008 – Žádost o soudní ochranu proti postupu Okresního a Krajského soudu v Plzni.

22. 10. 2009 – Stížnost na postup plzeňských soudů. Žádost o soudní ochranu.

8. 12. 2009 – Žádost o poskytnutí právní pomoci.

25. 1. 2010 – Informace o případu. Námitka podjatosti vůči plzeňským soudům.

4. 2. 2010 – upozornění na nedodržování práv zaručených ústavou.

3. 3. 2010 – Dopis JUDr. V. Stiboříkovi, ve kterém je nezákonné a protiústavní jednání ze strany 

                     soudců soudů III. stupňů, související s mým případem uvedené.

2. 9. 2009 – Opakované oznámení o nesprávném úředním postupu. Opakovaná žádost o soudní

                     ochranu proti nezákonnému a protiústavnímu postupu ze strany plzeňských soudů.    

6. 12. 2011 – Přílohou je odvolání, ze dne 6. 12. 2011, proti nařízené exekuci. V doplnění tohoto

                       podání zdůvodňuji, proč některé soudce označuji za justiční zločince a talárové debily.

 

 

Předsedu Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeňka Jaroše:

 

-          Podaní vysvětlení, proč v souladu se zákonem č.6/ 2002 Sb., § 126 a § 128, nereagoval na prokazatelná porušování povinností soudců, kteří jednají v rozporu se zákonem.

 

 

 

 

                                                                                   26

 

Důkazní listiny, adresované správě Krajského soudu v Plzni:

 

16. 12. 2003 – Stížnost.

8. 11. 2005 – Předsedovi JUDr. Zdeňku Jarošovi. Informace o výkonu práva plzeňské policie,

                       státního zastupitelství, soudů a advokátů.

14. 3. 2007 – Odpověď na dopis místopředsedkyni JUDr. Evě Vydrové.

25. 5. 2007 – Dopis krajskému soudu, projednávající odvolání.

13. 6. 2007- Předsedovi JUDr. Z. Jarošovi. Upozornění, JUDr. E. Vydrová nezjistila nedůvodné průtahy

                      u okresního soudu. Vážné vady ve vydaném rozsudku. Dvě přílohy.

6. 10. 2008 – Předsedovi JUDr. Z. Jarošovi. Upozornění na škodu, která mně hrozí v důsledku

                       nesprávného úředního postupu.

22. 1. 2009 – Opakované upozornění na nesprávně formulovaný zápočet rozsudku KS.

19. 5. 2009 – Třetí opakované upozornění na matematickou chybu v rozsudku krajského soudu.

25. 1. 2010 – Předsedovi JUDr. Z. Jarošovi. Žádám o dodržování zákonů a povinností soudců při

                       výkonu svých funkcí. Žádám o dodržování práv uvedených v ústavě.

10. 5. 2010 – Předsedovi JUDr. Z. Jarošovi. Žádost o vyjádření před podáním žaloby na nesprávný

                       úřední postup Krajského soudu v Plzni.

 

 

Ředitele Krajské policie v Plzni Mgr. Jaromíra Kníže:

 

-          Podání vysvětlení, proč plzeňská policie opakovaně odmítá vyšetřovat prokazatelnou trestnou činnost. Proč poskytuje pachateli trestného činu vloupání, krádeže, poškozování cizí věci, podvodu, křivé výpovědi a křivému obvinění ochranu v jeho trestné činnosti.

 

Listinné důkazy, adresované policii:

 

25. 8. 2009 – Informace pro ředitele policie.

29. 9. 2009 – Vyšetřovacímu orgánu – soupis důkazních listin.

21. 12. 2009 – Dopis řediteli policie.

27. 1. 2010 – Ředitelství policie – žádost o nahlédnutí do spisu.

15. 2. 2010 – Stížnost na postup policie. Oznámení nerespektování Trestního řádu § 65.

11. 11. 2010 – Řediteli Mgr. J. Kníže. Opakované upozornění na nečinnost policie, která svým přístupem umožňuje pokračování trestného činu krádeže a podvodu, s případem související.

Přiloženy důležité informační dopisy.

12. 8. 2001 – Žádost o osobní jednání s ředitelem Mgr. J. Kníže o vysvětlení, proč plzeňská policie opakovaně odmítá vyšetřovat prokazatelnou trestnou činnost.

8. 11. 2011 – Opakovaná žádost o setkání a upozornění, že plzeňská policie odmítá vyšetřovat trestní oznámení, podané na soudkyni Okresního soudu v Plzni.

6. 12. 2011 – Ředitelství policie v Plzni. Opakovaná upozornění na závažná porušování zákonů.

 

 

Informace, související s případem, mohou být dle potřeby doplněny.

Nesprávné jednání ze strany soudců všech stupňů je celkově uvedeno v dopise, adresovaném předsedovi Městského soudu v Praze JUDr. Janu Sváčkovi ze dne 19. 10. 2011.

V dopise jsou uvedeny jména všech soudců a pracovníků Ministerstva spravedlnosti, kteří se s případem seznámili v různých stupních jednání.

 

Soudem je případ projednáván pod čj. 31 C 149 / 98. V soudním spisu jsou i příslušné důkazy.

 

                                                                              27

 

 

Hlavní důkazy s případem související:

 

Zákon 427/1990, dražební protokol, smlouva o převodu zásob, smlouva o určení výše placení nájemného, dodatek ke smlouvě o placení nájemného.

 

Usnesení policie a státního zastupitelství o odložení trestního oznámení ve věci vloupání do prodejny a krádeže peněz za zboží.

 

Vzájemný návrh žalovaného.

 

20 protokolů o soudním jednání Okresního soudu Plzeň – město:

-          Vyloučení vzájemného návrhu.

-          Opětovné sloučení části vzájemného návrhu.

-          Soudně – lékařský posudek MUDr. Mandyse, existenčně zatajený v soudním spisu soudci soudů III. stupňů.

-          Posudek o bolestném MUDr. Juhy, jehož výsledky soudkyně Mgr. Ivana Žánová zfalšovala ve prospěch žalované strany.

-          V protokolech ze soudního jednání jsou projednávány okolnosti, které nebyly předmětem soudního jednání.

 

Rozsudek soudu I. stupně, ve kterém je žalovanému přiznána náhrada za neexistující – vymyšlenou škodu žalovaného, která nebyla žalována ani předmětem soudního jednání.

 

První rozsudek soudu II. stupně, ve kterém soud rozhodl o započtení odcizených peněz proti neexistující, vymyšlené škodě žalovaného, která nebyla žalována ani předmětem soudního jednání.

Zfalšování výsledků o přiznání bolestného žalovanému soudem I. stupně je označeno za řádně prokázané a zdůvodněné.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu, ve kterém je provedený zápočet ze zákona označen za nepřípustný.

 

Druhý rozsudek soudu II. stupně, ve kterém je provedený zápočet označen za pravomocné rozhodnutí. Žalovanému je samostatně přiznána náhrada za neexistující – vymyšlenou škodu, která nebyla žalována ani předmětem soudního jednání.

 

Druhé dovolání k Nejvyššímu soudu.

Stomatologický soudně-lékařský posudek MUDr. Houby + dodatek.

 

Usnesení Nejvyššího soudu, kterým je druhé dovolání zamítnuto. Soud ve svém druhém rozhodnutí již existenčně zatajuje dva soudně-lékařské posudky, prokazující křivou výpověď žalovaného o jeho zranění, které si sám zavinil protiprávním jednáním. Posudky dokazují, že žalovanému se nestala žádná škoda, za kterou mu soud přiznal pravomocně náhradu.

 

Žaloba na obnovu řízení a zmatečnost ze dne 25. 1. 2010.

 

Ústavní stížnost podaná v zastoupení advokátky JUDr. Judity Jakubčíkové dne 25. 2. 2011.

 

 

 

 

                                                                               28

 

Závěrečný návrh – soud po provedeném šetření rozhodl:                                    

 

-          Žalobce byl poškozen na svých právech nesprávným úředním postupem, když právní cestou požadoval vrácení odcizených peněz za zboží z prodejny, kterou užíval v řádné lhůtě dané zákonem.

 

Orgány činné v trestním řízení se dopustily nesprávného úředního postupu:

-          Odstranění jistících zámků od prodejny neoznačily za trestný čin vloupání, podle Trestního zákona § 89, odst. 14.

-          Neoznačily za neoprávněný zásah do práva k nebytovému prostoru - Trestní zákon § 249a.

-          Neoznačily poškozování cizí věci, podle Trestního zákona § 257.

-          Nepravdivá výpověď o uložení peněz do notářské úschovy, nebyla označena za křivou výpověď, podle Trestního zákona § 175.

-          Nepravdivá výpověď o způsobených zraněních, která si poškozený sám zavinil svým protiprávním jednáním, nebylo označeno za křivé obvinění, podle Trestního zákona § 174.

-          Odcizení peněz za zboží z prodejny, nebylo označeno za trestný čin krádeže, podle Trestního zákona § 247.

-          Soudní cestou požadovat náhradu za neexistující vymyšlenou škodu ze strany žalovaného, nebylo označeno za podvod, podle Trestního zákona § 250.

 

Žalovaní soudci, kteří případ projednávali,  jednali v rozporu se zákonem č. 6/2002 Sb. :

-          Nedodržovali svoje povinnosti, uvedené v § 79.

-          Nerespektovali Občanský zákoník § 580 a § 581 – podmínky pro zápočet.

-          Neuplatnili ustanovení Občanského zákoníku § 441 – zavinění poškozeného.

-          V rozporu se zákonem jednali v prospěch žalovaného a umožnili mu získat náhradu za neexistující, vymyšlenou škodu, která nebyla žalována ani předmětem soudního jednání. Svým jednáním se dopustili trestného činu podvodu podle Trestního zákona § 250.

-          Svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle Trestního zákona § 158.

-          Správy soudů se neřídily ustanovením uvedené v zákoně č. 6/ 2002 Sb. § 128.

-          Soudci správy soudu se dopustili trestného činu nadržování podle Trestního zákona § 166.

-          Soudci správy soudu se dopustili trestného činu zneužívání pravomocí veřejného činitele podle Trestního zákona § 158.

-          Byl porušen 95 článek Ústavy ČR – soudce je při rozhodování vázán zákonem.

 

 

Byla porušena práva, uvedená v Listině základních práv a svobod:

-          Právo na spravedlivý soudní proces.

-          Právo na soudní jednání bez průtahů.

-          Právo na soudní ochranu.

-          Právo na právní pomoc.

 

Žalobce má právo na spravedlivý soudní proces ve věci vrácení odcizených peněz z prodejny Drogerie v roce 1997.

 

Žalobce má právo na náhradu škody a související nemajetkovou újmu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

 

Žaloba byla sepsána bez možnosti právní pomoci.

Na doplnění žaloby a jednání se soudem žádám o zajištění poskytnutí právní pomoci.

                                                                                 29

 

Smyslem podání žaloby k Okresnímu soudu v Plzni, je možnost žalovaných soudců se k žalobě vyjádřit.

Podaná žaloba na soudce zdůvodňuje mnou opakovaně podávanou námitku podjatosti proti plzeňským soudcům.

 

 

Kopie podané žaloby bude zaslána k Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí, který soud bude podanou žalobu projednávat.

 

 

Závěrečné upozornění:

 

Česká republika je označována za demokratický právní stát.

Ve skutečně právním státě by nemohlo vzniknout něco podobného, co je obsahem této žaloby.

 

Soudci české justice si důrazně brání svoji nezávislost.

 

Můj případ je důkazem, do jaké právní zrůdnosti jste výkon práva svojí nezávislostí dotáhli.

 

Za pomoci policie a státního zastupitelství spolupracujete s advokáty na okrádání občanů České republiky. V mém případě se protizákonné a trestné jednání státních zaměstnanců a advokátů nedá zpochybnit. Jak je to v jiných případech, kde důkazy nejsou tak průkazné a jedná se jen o posouzení osob v případě rozhodujících? To si někteří soudci mohou skutečně dělat co chtějí a beztrestně spolupracovat na trestné činnosti při rozkrádání majetku státu a okrádání obyčejných občanů.

Protahováním soudních jednání pomáháte advokátům v poškozování svých klientů.

Nerespektování zákonů a dlouhodobá podpora rozkrádání majetku a okrádání občanů, vytvářející skutečné hodnoty, způsobila útlum v ekonomice a teď se hledá, kde se může ušetřit.

 

Pokud nebude funkční výkon práva, nemůže se ekonomika zlepšit.

 

Okradení nemohou čekat mnoho let, než jim zloděj pod ochranou policie a státního zastupitelství, prostřednictvím zkorumpované justice, vrátí odcizené věci nebo peníze.

 

V době vloupání do prodejny a krádeže peněz jsem z činnosti platil státu statisíce v daních.

Dnes po patnácti letech od krádeže jsem nezaměstnaný a bez finančního příjmu.

Vina není na pachateli trestného činu, ale na nefunkčnosti právního systému.

Soudci české justice by se měli urychleně zamyslet a v rámci své nezávislosti si udělat pořádek sami mezi sebou. Současný stav již bude dlouhodobě neudržitelný.

Pokud se v příštích volbách změní složení parlamentu, bude třeba dát podnět k vytvoření vyšetřovací komise, aby se protiústavní a trestné jednání soudců začalo veřejně projednávat.

 

Doufám, že se v českém právním systému najde člověk, který má smysl pro spravedlnost a čestnost. Začne se jednat v souladu se zákonem a v  mém případě dá podnět k právnímu narovnání.

 

Stávající zákony jsou dostačující, jde jen o výši morálky a odvahy soudců.

 

 

                                                                                                                       Schotta Miroslav     

 

 

 

 

home SHRNUTÍ-ODHALENÍ mocná justiční mafie Kajínek,Liška,Jandík strašná kauza Toman lži, lži, lži kauza Opencard kauza Schotta policejní mafie, BIS exekuce, lidská práva jak to napravit pomoc odjinud pište,pomoc,události

 

Copyright © 1989-2016 www.JusticniMafie.info - naposledy změněno: 01. 04. 2017.

Obsah webu je z pohledu konspiračního teoretika demokratického státu, ne našeho, ten demokratický není, kterému by přes čtvrt století ničili jeho vlast, tak jak je ničena naše republika. Výraz justiční, policejní, apod. mafie je ze stejného pohledu, neznamená, že se jedná o mafii jako takovou, jedná se o laický výraz. Web není dosud dokončen, proto žádáme, abyste brali vše negativní jako podezření a ověřili fakta. Jestli někdo nesouhlasí s tím, co je v jednotlivých kauzách uvedeno, napište k tomu své vyjádření a zveřejníme to na stránce kauzy. Nejsme zodpovědní za správnost informací, povětšinou zde zveřejňujeme vybrané kauzy, informace, atd., jak nám jsou zasílány. Uvádíme-li kdy slovo justiční či jiná mafie, či podobné slovo, nebo například označujeme-li kdy něco jako zločinecké, máme tím laicky na mysli co vnímáme jako nepravosti, které se u soudů a jinde dějí. Jestli to je správný odborný výraz nevíme. Je statisticky prakticky nemožné, že by se všechny tyto události odehrávaly nezávisle, proto se domníváme, že se jedná o organizovanou strukturu či co by bylo možno, dle našeho laického názoru, nazývat organizovaný zločin. Jestli to je správný odborný výraz, nevíme. Vše je psáno z osobního pohledu, netvrdíme, že nazýváme věci správnými jmény či že jak je vidíme sami jsou vnímány i ostatními. Uvádíme zde co považujeme za důležité pro naše kauzy. Neznamená to, že v jiných kauzách se stejní členové justice, apod. nechovají vzorně či že se nejedná o elitu našeho národa. Stránky jsou provozované spolkem Svobodné vysílání, z.s. Doména je nám pronajatá.